Léto s Monikou

Po delším čase jsem se Bergmanem nechal zavést do temných zákoutí ženské duše. Prvotní setkání s živelnou, spontánností nabitou Monikou mě bavilo sledovat a usedlý jeliman Harry působil rušivým dojmem. V povznesené náladě nesourodá dvojice nastartuje člun a pustí se do zcela nepředvídatelného letního dobrodružství. Manická rozvolněnost Moniky působí roztomile na Harryho stejně jako na diváky do chvíle prvního "houbového" zádrhelu a prvotního vážnějšího konfliktu, který vyústí v potemnělý návrat zpět do Stockholmu. A zde nastane definitivní zvrat ve vyprávěném příběhu. Z manické rozvolněnosti je divák bez okolků vhozen do depresivní reality všedních dní. A divák, stejně jako Monika, propadá zoufalství. Který vyústí v mrazivý Moničin pohled přímo do kameru (škoda, že právě v této chvíli film neskončil, bez závěrečné doslovnosti bych se obešel). Geniálně maniodepresivní film, se skvěle napsanou ženskou postavou. A vážení, s tou vaší hysterií jděte do háje. Smutný film o neveselých věcech a rozpadu jednoho mladého života. Tohle prostě Bergman zvládá navýbornou. [Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií] (03.04.2015)

Tento snímek je o dvou protipólných mladých lidech, které společnost zahání do slepé uličky. Monika - trošku holka do větru, má špatné rodinné zázemí a přeje si utéct z města někam mimo lidi. Svede Harryho, tichého, nesmělého mladíka, co těžce pracuje. Utečou spolu na romantickou cestu a celé léto stráví na lodi. Rajské opojení však brzo opadne. Monika začne být marnivá, neustále ji vadí, že nemají co jíst, ale do města zpět nechce. Nakonec otěhotní a na konci léta se musejí vrátit. Veškeré iluze o krásném rodinném životě jsou brzy zmařeny. Monika se o dítě nestará, ačkoli je doma a nepracuje. Chudák Harry celé noci studuje, aby z něj byl inženýr a aby lépe uživil rodinu. Monice však jeho výdělky nestačí, za peníze na činži si koupí nové oblečení a začne to s nimi jít od desíti k pěti. Harry se o dítě stará sám a Monika selhává jako manželka, ale i jako matka. Do života tohoto páru nahlíží krásná kamera a příběh vede dokonalá ruka Ingmara Bergmana. (03.05.2006)

Chápu nadšení Godarda a spol. pro tohoto Bergmana, na druhou stranu britské free cinema mělo k sociálnímu realismu mnohem niternější vztah, Bergmana zajímala vždy více psychologie středních vrstev a inteligence, nikoliv dělného lidu, nicméně vitalismus a určitá poetika všedního dne (skvělé hudební duo harmonikáře a kytaristy před činžákem je pělně autentické) dýchá z filmu plnými tvářemi. (27.02.2012)

Sledovanie tohto ranného Bergmana ma mimochodom extrémne bavilo, pretože je viac než očividné, že medziľudské vzťahy boli jeho hlavnou doménou už odjakživa, skrátka, zapodieval sa nimi až do naprostej hĺbky, perfektne ich rozpitvával, ako keď „sa patológovi dostane na stôl ďalšia mŕtvola, tak sa do nej doslova zahryzáva” ... Spočiatku to vyzeralo tak, že medzi Monikou a Harrym to nebude škrípať. Dlho sa hľadali, až sa našli, v práci ich to bohvieako nebavilo, lebo jeho stále džubali, a ju zase vkuse obchytkávali, a tak už pohár trpezlivosti musel dozačista pretiecť, že obidvaja dali výpovede, a tak zakrátko odchádzajú na člne do šírych vôd, kde sa veľmi zbližujú... Všetko sa začína meniť, keď sa domov vracajú, bývajú v prenajatom byte, či aj dieťa na svet prichádza, Harry sa i vzdelával na ING. , alebo na týždňovky chodí, a to v žiadnom prípade nemal ! Nechať ženu samú, bezprízornú, tak je už iba otázkou času, kedy svojmu chlapovi zahne, podvedie ho, sklame ho... A ako to všetko skončilo, nechám na divákoch, ktorí asi už dávno vedia... ? _ Strašne moc som si obľúbil Harriet a Gunnarovu d.p. Ingmar Bergman bol majstrovský, mám taký dojem, že odkedy začal vôbec režírovať, ešte zo skorých, ranných liet ! (06.07.2019)

Nejlepší scény jsou ty nejjednodušší: Kluk se dívá za holkou, která ujíždí tramvají, a když otočí hlavu, je na jeho tváři vidět rtěnka. Ti samí dva se dívají v kině na film, ona kouká okouzleně, on zívá. Kluk je vyhozen z práce a chce po šéfovi hodit skleničku. Nakonec si to rozmyslí a jenom ji smířeně shodí ze stolu... Naopak když Bergman tlačí na pilu, je to docela křečovité. Myslím, že by film vyzněl lépe, kdyby skončil scénou, kdy se v kavárně dozvíme o Moničině nevěře. Ten další vývoj je pak už zbytečně depresivní a k předchozímu ději se moc nehodí. Léto s Monikou se mi líbilo tak z jedné třetiny. Od dalšího zkoumání Bergmanovy tvorby mě však rozhodně neodradilo. (22.04.2007)