Já, Claudius

Poctivá adaptace kvalitní předlohy, žádné audiovizuální triky, čistá epika. Nízkorozpočtová televizní (tj. spíš divadelní) forma působí jako nedostatek jen místy, většinu času naopak vyzařuje svéráznou atmosféru a nahrává „spartánskému“ soustředění na tok vyprávění. Výrazová střídmost přitom kupodivu neznamená, že by emoce šly stranou, naopak – mimozáběrovou brutalitu některých scén jsem jako slabší povaha se stále přežívajícími zbytky fantazie a empatie těžko rozdýchával, v posledních dílech pak došlo i na stavy téměř meditativní. Ale ty knížky jsou (pro mě) stejně o něco silnější :-) (10.05.2010)

Niekde som čítal, že tento seriál nie je dosť dobrý, pretože nemá dosť dobré kulisy. Odhliadnuc od toho, že ani megalomanské kulisy negarantujú kvalitu diela (o čom by iste mohla rozprávať Liz Taylor - stále nažive :-) i od toho, že "claudiovské" kulisy mi pripadajú celkom postačujúce, miestami dokonca špičkové (niekto si dal námahu a pozrel sa na to, aký štýl fresky volila Lívia Augusta pre svoju vidiecku vilu), povedal by som, že všetko mohlo byť pokojne nasnímané pred neutrálnym pozadím a výsledok by bol (takmer) rovnaký - režisér mal totiž dva úžasné tromfy: scenár (dnes je dôležitejší nápad než scenár) a hercov (dnes - keďže nápad je všemocný - naozaj dobrý herecký výkon je dokonale postrádateľný). Asi budem jediný, kto povie, že rovnaké uznanie ako Derek Jacobi a John Hurt si zaslúži i Sian Phillips v úlohe "praktickej" ženy. Jej postava nevyžadovala expresívne herectvo, potrebovala inteligentnú osobnosť, ktorá by nevytvorila stereotypne poňatú karikatúru niekoho, kto si založil súkromný cintorín. Naturalisticky povedané - úsporne a pritom nesmierne efektívne narába s repertoárom tvárových svalov. Kamenný výraz sa u nej nerovná emocionálna plochosť (napr. zbožný, pritom krajne rezervovaný pohľad, ktorý vrhne na inkriminované plody figovníka). Jej výrazne rytmická dikcia reči prezrádzajúca odchovanosť na klasickom divadle a recitácii anglickej poézie je očarujúca. Táto "Šán Filips" doviedla aristokratickú blazeovanosť k absolútnej hereckej dokonalosti. Je to velšský národný poklad (Richard Burton a Zeta-Jones láskavo prepáčia) a "Ja, Claudius" je britské "rodinné striebro". PS: Seriál spoľahlivo zodpovie otázku, prečo Ridley Scott na Johna Hurta tak naliehal, aby mu zahral postavu Kanea vo Votrelcovi, hoci vedel, že herec má voči sci-fi averziu. (17.02.2009)

Já, Claudius-to je prostě historická klasika, která popisuje vládu prvních římských císařů. Augustus, Tiberius, Caligula, Claudisu a Nero. Když sledujete seriál, určitě začnete přemýšlet, který z nich byl větší šílenec. Zkažený Řím, blázni na trůnu, intriky, a vraždy sourozenců, rodičů, manželů. Výprava odpovídá stáří, ale myslím,  že i kdyby teď seriál vylepšili počítačovou grafikou a efekty, tuhle verzi by netrumfli. (11.04.2022)

Dějově jeden z nejnepřekonatelnějších seriálů. Bohatost událostí místy sice dost mátla změtí jmen, ale když člověk dával pozor, tak se dalo orientovat. Škoda těch studiových interiérů a toho nedostatku exteriérů. Zato s dokonalostí hraničí masky, které z jednotlivých postav dělají postupem času starce a stařeny (vrásky, vlasy, pleť). V podstatě je to hrozně ukecanej seriál, to znamená: většinu času se tam nic neděje, ale probírá se to v dialozích, ale stejně je to pořád zajímavé a napínavé (a člověk se aspoň pořádně dozvěděl o zkaženosti Říma, a jaký svině byli Caligula, Tiberius, Nero a další známá jména) a nezbývá než držet Claudiovi palce. Já, Radiqus, jsem nadšen. (06.09.2009)

Mám ráda římské dějiny - jsou zajímavé, pestré, kruté, dobrodružné a vzdálené. Tento seriál je výjimečný už tím, že ve studiových podmínkách s minimální výpravou dosahuje tak vysokých kvalit. Režisér se nemusel věnovat shánění a organizování početného komparsu v bitevních a davových scénách a mohl se soustředit na herecké výkony, které jsou vskutku jedinečné. Herci byli znalí historie a charakteru svých postav a skvělým způsobem ztvárnili jejich osobnosti. Obzvláště Derek Jacobi a John Hurt byli ve svých rolích strhující. Na druhé straně je třeba se oprostit od historické věrnosti, protože kdo ví, jak to tenkrát bylo. I pohled historických kronikářů může být subjektivní. Skvělý scénář a promyšlené dialogy spolu s dobrými hereckými výkony nechají zapomenout na chudou výpravu i kostýmy a provedou vás dlouhým a krvavým úsekem římských dějin velmi dramatickým a přehledným způsobem. Jen je třeba se hned na začátku zorientovat ve jménech, aby neunikly souvislosti. Musím přiznat, že toto období miluji a moc ráda se na ně dívám doma v obyváku ze svého křesla, ale žít v té kruté době bych nechtěla. (01.09.2011)