Přijela k nám pouť

Suhlasim s dotycnymi mentalmi, ktori toto normalizacne dielko vychvaluju, jelikoz ide o pravu normalizacnu kvalitu. Pani Plivova Simkova vedela filmovat, detske hry a zabava su pre mna doteraz fascinujuce. Pre mladez vyrastajucu v tunajsich kotlinach, nizinach : suhlasim s tym, co napisal kolega pouzivatel mchnk. 80 % (22.10.2014)

Po rozkvetlé louce poletuje dědeček se síťkou na motýly, holkám na kolotoči vítr vzdouvá sukénky a cuchá vlasy a Páni kluci kují pikle. Těší se na fotbálek a rozhodnou se předem vyřadit soupeřova špílmachra. Na Janka zvaného “Pelé“, nefér posilu od kolotočářů, nasadí svoji volavku. Svůdnou Aničku se škádlivým úsměvem a nevinnými kukadly. Jankovi se zamlží oči i rozum, stoupne mu tep a změknou kolena. Pak začne tokat, resp. kukat za bukem a jako ovce se nechá nalákat do jeskynního vězení. Místo romantiky ale následuje unfair zákrok, přímo likvidační faul. Zámek udělal cvak! A má po fotbálku, chlapec. Ty ženy, ty ženy... plémě hadí, proradné! Nádherný dětský film, plný skotačivých letních písniček [viď, Enšpígle? ;-)] a originálních hlášek: „A pro příště, na soudružku učitelku se nekuká!“, s bezva bahnitou skluzavkou, naříznutou lávkou, za trest ostříhanými vlasy: „Za tohle půjdem určitě všichni do polepšovny!“ a spoustou poletujících motýlů. Kdo má rád filmy Páni kluci nebo Ať žijí duchové, ale ještě nikdy nebyl na téhle pouti, ať neváhá a spolu se žluťáskovými kamarádkami Markétou a Žanetou nasedne na kolotoč. Čeká ho parádní jízda! (16.07.2014)

Hlučná, upištěná a otravná sluníčkářsko-komunistická agitka s otravnými dětskými herci a naprosto příšernými písněmi, které každého slyšícího člověka musí zákonitě časem začít srát, a to zejména proto, že zřejmě z nedostatku autorské invence, se neustále opakují. Takový letní rodinný film podle všech dobových osnov a norem, což by se dalo prominout, kdyby byl děj alespoň malinko zajímavý a zábavný. Dost mě také zaskočilo, jak krátké sukně nosily tehdejší dětské soudružky, kterým bylo velice často vidět až do kuchyně takovým způsobem, že jste jim mohli spočítat chlupy, kdyby nějaké již měly. Bohužel u mě nepracuje žádná nostalgie, protože jsem v rámci svého šťastného dětství vyrůstal na zajímavějším materiálu, tudíž mohu snímek ohodnotit jak leží a běží. [10 %] (02.09.2020)

No, moc se mi to nikdy nelíbilo. Asi proto, že mě jako malou všichni a všude děsně šikanovali a byla jsem ta tlustá ošklivá outsaiderka? Fakani zlí a krutý... nikdy jsem nebrečela a nemstila se a nestříhala nikomu vlasy a neházela ho za trest do bláta. Naopak, vždycky jsem se rozdělila o svačinu, za kopance poděkovala, nastavovala druhou tvář a hlavně nedolejzala! Takže když byla fronta na kolotoč, byla jsem poslední a nekolotočovala. No a všichni pak blili, páč to překolotočovali a mě bylo fajn, takže mě nesnášeli ještě víc. Každopádně, tenhle film jsem viděla docela dostkrát, protože za komoušů se produkci zdálo, že by se z toho mládež mohla asi nějak poučit, nebo co. Při poslechu některých písní z tohoto filmu se mi dodnes ježí vlasy a nůžky, zavřené v šuplíku, zlomyslně cvakají a v tu ránu si vzpomenu, proč jsem neměla ráda neděle. (18.02.2015)

Jedinečný, dětský filmový muzikál. Velmi krásné písničky, které nerušily a byly opravdu příjemné na poslech. Nemůžu uvěřit, že je ten film tak starý, to jsem ještě nějaký ten pátek chodila po houbách! Zároveň jsem se bavila pohledem na tu hromadu známých tváří, třeba na takového Marka Vašuta nebo Miroslava Vladyku - takové mladé ucha, haha. Zuzka Bydžovská byla jako dítě stejně škaredá jako je i dnes a ten její jedinečný smích! chraplavý, hýkavý ... no, úsměv mi vydržel po celou dobu vysílání. Jak už jsem v nějakém jiném komentáři k staršímu ČS filmu uvedla, tyhle snímky miluji. Pokaždé mě zavedou do vzpomínek na podobně strávené dětství, kdy byl člověk neustále v běhu někde venku na louce a v lese. (25.05.2014)