Přijela k nám pouť

Bože můj, co já bych provedla těm klukům...to by si za klobouk nedali. A že by mi snad chtěli zakázat jít na pout? Odpověd: "Naser si". A že by mě snad chtěli poslat po klouzačce? Odpověd: Pár kopanců do koulí, ran pěstí. A kdyby mě poslali? Odpověd: Svezla bych se i podruhé a pak bych se pořádně otřepala jako pes, aby z toho bahna měli radost taky. A že by mi snad chtěli ustřihat vlasy? Odpověd: Kdyby se jim to podařilo, udělala bych takovou scénu doma, že by ti kluci měli doživotní průser... No nechala jsem se trochu unést.. Tento film je docela pěkný, až na ty příšerný písničky a vcelku nelogickou zápletku, kdy kluci prohrajou díky svojí vlastní demenci a pak to svádí na jiné (25.12.2010)

Pěkně natočena letní pohoda. Doporučují v hnusných zimních večerech, možná vás nebude tolik otravovat věčné opakování dvou písniček. Ty písně jsou naštěstí docela povedené takže to přežijete i v horkých letních dnech, kdy naopak budete toužit po chladnějším počasí. Z toho vychází, že jediné co váš naštve (pokud jste soudní) je absolutně dementní chování malých fotbalistů, kteří prohrají zápas kvůli tomu, že fotbal není jejích nejsilnější stránka a hned se chtějí mstít klukovi z poutě, který jím chtěl pomoct (jak naznačuje písnička fotbal hraje jako Pelé, takže i ti antitalenti mohli vyhrát), ale podvodnicí z druhého mužstva ho zamkli v jeskyní. 60% (09.07.2011)

Nebylo to špatné.... 65 % Název filmu inspiroval textaře Jiřího Štaidla k napsání textu písně pro Karla Gotta " Přijela pouť". Píseň se ale původně jmenovala "Mistr Green má splín", text ale neprošel a tak narychlo musel být přepsán. Bratr Jiřího, Ladislav po létech přiznal, že původní text se ani do písně nehodil, protože smutný obsah nekorespondoval s kolovrátkovou melodii a tak cenzura pomohla na svět velikému hitu. (19.03.2009)

Dětský film o dětském světě dětskýma očima plný šarvátek, skotačení , krásných dětských písniček a úsměvů. Nádherná filmová vzpomínka na dětství dnešní starší generace, která si při sledování tohoto snímku už jenom povzdechne, kdeže ty časy jsou. Ne, takovéhle filmy se dnes už opravdu netočí. Jedná se o obyčejný příběh na základě stejnojmenné knihy, kterou má na svědomí scenáristka a režisérka v jedné osobě, Věra Plívová-Šimková, odehrávající se na vesnici, kam jednoho krásného dne zavítala pouť. To vždy bylo něco. Maringotky, houpačky, střelnice, řetězák. Ve své době to byl hodně úspěšný snímek převážně v očích děvčat, které po vzoru filmových protagonistek venku tancovali a zpívali si dodnes velice vtíravou písničku: "Žluťásku, žluťásku, čičorečko...". Jen tak mimochodem, čičorečka je žlutá rostlina. Při dnešním pohledu už se jedná o přívětivý nostalgický film, ve kterém najdeme snad všechno. Vesnický život dospělých i dětí, jak se na vesnici pořádala pouť a dobové kolotoče, známé písničkové hity populární hudby, a co víc, dětské role dnes již nemálo známých osobností. A že jich tu je. Naprosto úchvatná je také volnost dětí, kterou si dnes už neumíme ani představit. Dnešní mladé generaci tento film už absolutně nic neřekne a spíš ho budou zesměšňovat. Takový už je vývoj generací. Dá se také říct, že se bohužel jedná o snímek pozapomenutý, neboť do vysílacího schématu žádnou televizí zařazován není. A je to škoda. (13.04.2020)

Tak na to koukám znovu po X letech a nechápu, že jsem to původně ohodnotil jen třemi hvězdami, když jako malej jsem to zbožňoval. Ač jsem na brunetky, byl jsem zamilovanej do Kornový - takže přehodnocuju na pět kusů, který bych tomu normálně nedal, ale je sakra rozdíl koukat na to v dětství, nebo v pětačtyřiceti. Tenkrát to pro mně byla zkrátka pětihvězda a některý ty vodrhovačky jsem si broukal celé dětství, ne li mládí :-) (25.05.2014)