Hotýlek

Ani ne tak nutností, jako spíš hodně velko výhodou je při sledování Fawlty Towers znát nezaměnitelnou společenskou strukturu a atmosféru Británie (a ještě konkrétněji konzervativní jihozápadní Anglie) 70. let. Bez toho je pochopení mnoha odkazů, narážek či vůbec motivaci jednání postav v mnoha případech obtížné až nemožné. Zažraná mezitřídní rivalita, thatcherismus, klasický britský konzervatismus, to je jenom pár ze společenských fenoménů, na jejichž znalosti pochopení Cleesova díla stojí a padá. Když říkám Cleesova díla, zapomínám sice trochu na spoluautorku, rovněž vynikající Connie Booth (v roli služebné Poly), ale jinak podtrhuju to, co je špičkou, zlatým hřebem a samozřejmou podstatou a duší celého díla, a to je mistr konverzační i situační komiky, John Cleese osobně. Jeho herecké kreace, záchvaty hysterie a ryze nebritský hulvátismus a netakt jsou prostě nepochopitelné. Vrchol série je pro mě jeho střet s německými klienty "hlavně nemluvte o válce..." Špička! P.S.: No a jistě, i za mě - vy malověrní, jež jste shlédli dabovaný Hotýlek a nepřišel vám vtipný, vězte - VEŠKERÁ chyba opravdu JE v naší těžkopádné (jakkoli krásné) češtině a v drzosti a neschopnosti zodpovědných lidí ... takže nepruďte a shánějte Fawlty Towers v původním znění, prosím... ;-) 100% (31.01.2007)

Nebude náhoda, že všichni (vyjma golfisty), kdo (alespoň předemnou) hodnotili za 3 a míň a napsali komentář, viděli seriál na ČT2. Zkuste se nad tím zamyslet a než se odhodláte takto hodnotit, sežeňte si to v originále. Je to to nejlepší, co jsem zatím letos udělal a myslím, že to těžko někdy překonám :-). Mimochodem i já jsem viděl první díl nejdříve na ČT2 a po něm bych hodnotil tak maximálně za 2, možná to o něčem vypovídá, možná ne. (28.01.2007)

Je pravda, že se John Cleese chvílemi snažil až příliš (a to říkám jako jeho velký fanoušek) a některé scény měly být vtipné za každou cenu, ale výsledek byl prostě výborný. Hotýlek a Černá zmije jsou spolu s Červeným trpaslíkem a Ajťáky mými nejoblíbenějšími britskými sitcomy a Basil Fawlty se okamžitě zařadil na druhé místo v soutěži o nejpříšernějšího hoteliéra. První pozici pochopitelně uhájil Norman Bates. (13.08.2017)

John Cleese tvrdí, že jeho Basil Fawlty je monstrum. Když jsem Hotýlek poprvé před dvanácti lety viděl, taky jsem to tak bral, ale dnes už to vidím jinak. Jistě, Basil křičí, běsní, zuří, lže, podvádí, šikanuje španělského zaměstnance ("To je v pořádku, je z Barcelony") a nenávidí své hosty, ale proč? Protože vede svůj bezvýznamný hmyzí život po boku fintivé manželky s telefonním sluchátkem přirostlým k uchu, dobromyslný portýr Manuel je mu bezmezně oddaný, ale díky špatné angličtině zmotá každou šéfovu instrukci a otravní hosté přicházejí s nesmyslnými požadavky... no nezešíleli byste? Schéma je vždy stejné: Basil své ženě nebo někomu z hostů něco zatají a malá nevinná lež díky jeho paranoie nabobtná v psychiatrickou diagnózu. Cleese se svou tehdejší manželkou Connií Boothovou opečovávali každý scénář jako vajíčko ve vatičce, tu odloupli přebytečnou větu, tam zase narvali ještě pár gagů a rychle přibouchli dveře, aby se jim všechno nevysypalo ven. Soustružili, pilovali a retušovali a výsledkem je britcom, který sice patří k nejkratším (2x 6 dílů), ale taky k nejvtipnějším. Každá třicetiminutová epizoda má v sobě tolik humoru jako celá Ryba jménem Wanda! Co by jinému autorovi stačilo jako pointa, je pro Cleese teprve zahřívacím kolem, odrazovým můstkem k další gradaci ad absurdum. Epizody jako Psychiatři nebo Komunikační problém v praxi znamenají nepřetržitý záchvat smíchu. Takže si předem připravte jehlu a nit, protože se zaručeně potrháte. 100% (15.08.2006)

Občas sice některé vtípky nejsou dokonalé, ale i tak se Johnu Cleesovi povedlo ztvárnit výbornou postavu maximálně neurotického majitele hotelu, který nemá snad v ničem zrovna velké štěstí. Na klasické Monty Pythony to sice nemá, už proto, že hodně expresivního Johna Cleese nedoplňují ostatní (mírnější) montypythonovské charaktery, ale i tak je to dost velká sranda. (03.10.2012)