Hořký měsíc

Strhující, rozumem nekontrolovaná, neustále stupňující se láska naplňující se velmi silnou citovou závislostí (a snad i vlastní sobeckostí) se snadno a rychle může změnit v citové a psychické vydírání hraničící s hororem. Nejde vám to dohromady se jménem Hugh Grant? Ne, ne, nemějte obavy, nejde o romanticky zamilovaného či milovaného Hugh Granta, ten zde vystupuje pouze ve vedlejší roli jako posluchač neuvěřitelného příběhu, nikoliv jako milovník, jak ho známe z mnoha jeho filmů. Hlavní role tentokrát převzaly pomatené city a ztráta zdravého rozumu. Citová láska je krásná věc, ale rozum ji musí vždy trošku krotit. Jinak se náš život stane hororem, ze kterého je velmi těžké uniknout. (07.06.2012)

Protivné lpění na polocelcích, splachovací kamera, takřka nijaká režijní invence, barevné tónování bez života, toporně odporný Hugh Grant a rigorózně obstarožní Vangelisova hudba (představující jeden z jeho nejhorších výkonů), souhrnně tedy jeden neduh vedle druhého. Následkem tohoto "kvanta" pasiv nedokáže zajímavé (a mnohdy i vtipně podané) téma celkovou průměrnost vybalancovat, a to navzdory celé škále životních jakože polopravd. A přitom by stačilo jediné, načež by vše bylo napraveno: dosadit ke kormidlu kohokoliv kromě dýchavičného Polanského. Minimálně ovšem děkuji za tu milou kosmickou alegorii s výhledem skrze kruhové lodní okénko. S domýšlivostí lze tento obraz uplatnit i na samotný profil filmu. Moře klidu a na něm se ztrácející zapšklý opilý koráb, jehož pohár hořkosti jsem si byl nucen protrpět až do dna. Před spuštěním jsem si navíc namlouval, že v rámci mého seznamování s dílem Romana Polanského snad konečně dojde řada i na těch prvních "five twinkle little stars". Omyl je, jak se praví, bez viny. (12.10.2008)

Vypravěč Oscar retrospektivně sděluje náhodnému spolucestujícímu Nigelovi svůj milostný příběh s jednou francouzskou slečnou lolitovského / femme fatale charakteru (Emmanuelle Segnier je na snězení a ohromně jí to sluší i dnes - po čtyřicítce). Říkají jí Mimi. Je to nekonečný příběh, neschází peripetie vztahu, vzestupy i pády a Nigel zpočátku nic nechápe. Možná ani divák. Až když se s onou hlavní protagonistkou příběhu Nigel setkává i ve skutečnosti, situace se mění. A jeho přítelkyně Fiona přihlíží... Je ten konkrétní příběh vůbec důležitý? Ne, nenechte se zmást. Příběh filmu je jen pozlátko. Kostra tkví v myšlence a v té je Hořký měsíc se závěrečnou "večírkovou" katarzí výjimečný. V síle sdělení něčeho tak jednoduchého a přitom zcela zásadního. A o čem nám to Roman Polanski, potažmo jeho filmový zprostředkovatel v podobě vypravěče, chtěl vlastně vyprávět? O nespoutanosti sexuální fantazie, pomíjivosti lásky, mužské impotenci odmítat, nepodlehnout pokušení nebo snad o neschopnosti člověka zůstat na jednom místě, o nevyhnutelném stereotypu manželství...? Zpočátku jsem nebyl nadšený, nicméně Polanski si mě postupně získával a jisté přehmaty pak zakryl výborným závěrem (-spoiler-). Už když začal večírek, sladkobolná hudba a ploužení... tušil jsem něco mimořádného. Podobně jako Lynch vystavěl svojí scénu i Polanski. Člověk v králičím kostýmu zneškodňující groteskním kopem ulízlého Itala, absurdní prostředí vystlané zvracejícími důchodci se zafáčovaným nosem, zpomalené pohyby, teatrální tleskot přihlížejících, vhodný hudební doprovod... a pak svůdné, delikátní tance, překvapivý výraz a nevědomost v Nigelově obličeji... co vís si přát? Polanski závěrem celé vyprávění notně nadsadil a zároveň umocnil sílu sdělení. Nešlo primárně o příběh, však to Mimi pošeptala v jedné scéně Nigelovi do ucha, šlo o vztahy mužů a žen obecně. Třešničkou pak mohlo být Oscarovo (hypotetické) povstání z invalidního vozíku a tleskání do rytmu hudby spolu s dalšími, aneb tak nějak bych viděl ideální možné zakončení a chrochtal byl blahem stejně jako v jedné scéně chrochtá Oscar, ačkoliv ani "ukončení života jednoho vztahu" nebylo beze smyslu a nedá se příliš namítat. Nepochopili jste nebo nepřijali fenomenální a stále nedoceněné Kubrickovo "Eyes Wide Shut"? Pak je Hořký měsíc zajímavou, filmařsky ne tak temnou alternativou s notně hořkosladkým závěrem. Muži i ženy na svých kocábkách (a přitom na jedné a týž lodi). Závěrečný dovětek? Člověk zraňuje, nemůže se rozdat a popřít zároveň sám sebe, nesnadné je určit viníky neštěstí a rozpadů vztahů. Byl to hořký příběh... a život hořký je (čímž popírám Felliniho). │90% (27.06.2008)

Tohle mě, ne vyloženě nesedlo, ale... Minulo mě to. Podivné záběrování, podivné motivace postav, podivné herecké výkony... Erotické dusno se vytrácí s nástupem psychického teroru, který je podivně stylizovaný a jen podtrhuje celkovou chladnost snímku. Podivný odstup. Podivný film. Podivný komentář... (17.10.2013)

Pěkně syrový film, kterého od 4 hvězdiček dělil jen krok, a přesto celkem významný krok. Abych se k tomuhle filmu někdy v budoucnu vrátil, mu chybí příslovečné chycení diváka pod krkem. Musím vyzdvihnout bezchybné prokreslení postav a všichni herci jsou bez rozdílu vynikající, tragický konec je také velkým pozitivem, ale Polanski se až moc často utápí v dialozích a má to příliš zdlouhavou stopáž, která zůstává nenaplněna a výslednému dojmu ublížila. Druhá polovina snímku je ale daleko lepší. (11.02.2009)