Ples upírů

Roman Polanski filmařině rozumí, to dokázal už mnohokrát svými dokonale provedenými filmy. Ples upírů je vzhledem k době svého vzniku neméně skvělým počinem. Geniálně mixuje legendy o upírech a jejich řádění v oblasti karpatské s humorem a nadsázkou. A tenhle gulášek i po letech hodně moc chutná. Skvělé herecké výkony, dokonce i pana režiséra jež jako pomocník šíleně zbrklého profesora upírologa plně exceluje. Hudební doprovod je také velmi dobrý a myslím že k prostředí ve kterém se příběh odehrává se dokonale hodí. Po výtvarné stránce se rozhodně nudit nelze, ta je asi stejně bohatá jako truhlice šejka Achmeda. Jako horor je to tak průměr, jako komedie nadprůměr. Co se legendárnosti týče pak musím jedině 4hvězdičkovat, neb bych jinak neměl čisté svědomí. Jestli se chcete královsky bavit, tak vřele doporučuji. Ovšem jako studijní materiál pro upírology zcela nevhodné. (23.06.2004)

Překvapuje mě jak moc to má velké hodnocení! Za co sakra? Vždyt je to kýč a trapnost. Oba hlavní aktéři působí jak z gotesky, celé se to děsně táhne a vtipných momentů je tam poskromnu. Bát se není čemu, smát taky né, parodovat se tu taky neděje, tak co v tom mám hledat za krásu? To že je to starý a natočil to známý režisér z toho ještě nedělá dobrý film. (31.10.2013)

Jsem trochu zmaten. Ples upíru má být hororová parodie, komedie, ale zdaleka víc než humor se Polanskému daří děsit...nebo alespoň skvěle navozovat atmosféru starých filmových hororů. Hudba a obraz tvoří krásnou poctu Murnauovu Nosferatu. Polanski využívá každou ingredienci, která nesmí ve filmu o upírech chybět. Zatímco temnější část příběhu funguje skvělě (včetně neradostného konce), tam, kde se autor pokouší o humor, tam se mu nedaří.Hlavní dvě postavy profesor a student zmateně pobíhají ze scény do scény, a humor, o který se pokoušejí jim nesed...tedy, nesedl mně. Příjemnou nadsázku, která mi přišla skutečně vtipná do děje vnesl až charismatický upír, hrabě von Krolock. V jeho osobě se snoubí nadřazenost upírské rasy (podobná jako v japonských anime Hellsing a D:Vampirehunter) s nadsázkou. Stejně tak vtipný je jeho homosexuální syn, snažící si na věčné časy sehnat si partnera. Řekl bych že film jasně ukazuje, v čem byl v 60. letech Polanski silný, a co mu příliš nešlo... důkaz jeho schopností vyvolat v divákovi humorem nezčeřenou hrůzu měl přijít už o rok později.... (08.01.2005)

Dokonalý upírský hrad, židovský upír, který se nebojí křížů, a krásná Sharon Tate jsou hlavními klady. Jako celek mi ale film krev nějak nerozproudil, dá se říct, že v porovnání s pověstí, která jej předcházela, jsem byl docela zklamaný. Kazí ho totiž příšerné Alfrédovo ňoumovství. Vím, že je to komedie s nadsázkou, jenže tohle už není vtipné, ale na facku. Ovšem nějaký pořádný upírský film bych si dal, a nemyslím tím žádné (post)moderní příběhy o začleňování upírů do proudu života či váhání mezi upíry a vlkodlaky. (09.02.2009)

Film s původním názvem: Odvážní zabíječi upírů aneb promiňte, máte zuby v mém krku mě ani po letech nezklamal. Pravda, kdysi mi přišel skvělý, nyní více než dobrý. Vynikající hudba, měsíční noc, zasněžená krajina, saně tažené koňmi a zpěv Dětí noci. Výtvarná kamera snímá v šedavých, neutěšených tónech pochmurný příběh, který je lehce říznutý komedií. O humor se nejvíce stará potrhlý starý profesor Abronsius, jenž se snaží dostat na stopu upírům, a prokázat tak konečně jejich existenci. Opět mne zaujaly scény - útok na koupající se půvabnou Sharon, stopování hrbáče ujíždějícího na saních na hrad, vylézání upírů z hrobů a vtipná scénka na plese před obřím zrcadlem. A nejlepší ze všeho je konec filmu... (16.10.2014)