Konec dětství

Posledných päť minút mi neuveriteľne zdvihlo žalúdok, ale zároveň sa vo mne utriedili myšlienky a dokázala som si k nemu vytvoriť osobný pocit, ktorý prichádzal dosť pozvoľne. Určite som očakávala niečo dramatické na záver, ale toto .. hmm. Film to bol nadmieru citlivý a nemyslím si, že točený pre masové publikum. Výkon Emila Hirscha tu ospevovali mnohí a pridávam sa k nim (mne osobne svojím herectvom v tomto snímku veľmi pripomínal mladučké časy DiCapria). (15.10.2008)

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

Kontrast mezi "divným" teenagerem a drsným americkým venkovem už by se dal mezi nezávislými filmy považovat za klišé a stejně tak mi přišla už ohraná také fragmentovanost děje i místy až přehnaná snaha o syrovost. Film drží nad vodou hlavně výborně hrající Hirsch, kterého jsem dosud považoval za řadovou hvězdičku sázící na svůj vykulený obličej - tady mě však donutil změnit stanovisko. (03.04.2008)

Pod kůži se vám hrdina ztělesněný (nutno dodat skvěle) Emile Hirschem rozhodně dostane. Celej film mi ho bylo šíleně líto a bála jsem se, že se stane to, co se taky stalo. Váhám mezi **** a *****, co se týče mejch pocitů, tak na mě to zafungovalo, ale filmek si vzal na bedra těch témat a problematik na jednoho vesnickýho klučinu nějak moc, až to zavání prvoplánovým hraním na city. Na druhou stranu je to tak uvěřitelně a citlivě zahraný, že je prostě nemožný, abyste ono těžký období neprožívali s Duncanem. Tak nevím....90%, a zaokrouhlím je dolů. (26.04.2010)

Strhující (místy hodně naturalistické) drama amerického nezávislého režiséra Michaela Burkeho nepracující s žádným podobenstvím, ale vyprávějící prostý životní příběh o tom, že každý jsme sice jiný, ale když se někdo liší jen nepatrně víc, ihned je v očích ostatních lidí zrůda, freak... Příběh je (patrně záměrně) exponován v tradičním venkovském prostředí, neboť tam je předpojatost proti čemukoliv odlišujícímu se nejsilnější...a také jsou tam dobře zřetelné vazby místní komunity - obce sousedů a křesťanů, které spojuje právě posvátná půda kostela. Hlavní hrdina, čtrnáctiletý Duncan, je přesná, učebnicová ukázka potenciální oběti šikany, chlapec vnímavý, citlivý, fyzicky špatně disponovaný, jiný... Navíc ho zasáhla právě v období krize vlastní identity a hledání sebe sama ta nejstrašnější katastrofa - umřela mu matka, na kterou byl velmi psychicky fixován. Její ztrátu nahrazuje kdečím - fetišismem zacíleným na její věci, objevováním chybějícího ženského prvku rodiny uvnitř sama sebe... Tenhle film je hodně bolestný a zraňující, jelikož ukazuje věci takové, jaké jsou...bolavé a zraňující... Podobné filmy: Kluci nepláčou, Smrtící bumerang, O myších a lidech, Kes (15.10.2008)