Konec dětství

Zacinam o miestnom uzivatelovi menom Radek99 dost pochybovat ci nie je sexualne dezorientovany. Ked vyplodil toto - podotykam a podciarkujem, ze to nie je z mojej hlavy a Tu je Text : "Hlavní hrdina, čtrnáctiletý Duncan, je přesná, učebnicová ukázka potenciální oběti šikany, chlapec vnímavý, citlivý, fyzicky špatně disponovaný, jiný... Navíc ho zasáhla právě v období krize vlastní identity a hledání sebe sama ta nejstrašnější katastrofa - umřela mu matka, na kterou byl velmi psychicky fixován. Její ztrátu nahrazuje kdečím - fetišismem zacíleným na její věci, objevováním chybějícího ženského prvku rodiny uvnitř sama sebe... Tenhle film je hodně bolestný a zraňující, jelikož ukazuje věci takové, jaké jsou...bolavé a zraňující... ". No ja som videl hodne planu, uzvanenu spolocensku konzervacku, kde sa ten harant nedokaze vyrovnat so smrtou matky - a co je este horsie, oblieka sa do jej siat - takze zase propagacia sexualnych deviacii od rezisera Michaela Burke-ho. Nuda a planoba :15 % (04.08.2018)

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

Krásný a hodně citlivý film o tom, jak se otec a syn vyrovnávají se smrtí ženy, matky. Každý po svém a sám, protože k sobě nějak nemohou najít cestu... Na Duncanovi se ztráta podepsala hodně a jeho otce to snad až děsí a neví, jak se zachovat. Duncan je divnej... Asi ani on sám neví, co se s ním děje. Z filmu mám pokaždé (viděla jsem ho asi 4x) smíšené pocity. Snad ani nelze říct, jestli to dopadlo dobře nebo ne... V hlavní roli Emile Hirsch. A předvedl neskutečně výborný výkon a to i v tak těžké roli, jakou mu předepsal scénář. Skvěle hráli i Richard Jenkins jako Duncanův otec nebo Tom Guiry coby Perry. Kamera je obyčejná, ne nijak zvlášť vynalézavá, jenže to dodává filmu strašně na kvalitě. I když vlastně - má "spešl" obrazy - takové velké, obsáhlé, přitom detailní. Nedočkáme se tu tuctových záběrů, kdy ten, kdo mluví, je zabírán zblízka do obličeje. Jakoby i ta kamera vykreslovala vzdálenost, jakou má Duncan k ostatním. A i tu prázdnotu po zemřelé a očividně velmi milované mámě a ženě. Ano, kamera je brilantní! Je to smutný příběh plný hledání - otcovské lásky, přátelství... A hledání sebe sama. (26.01.2013)

Nerozumiem. Malo ísť o zvýšenie tolerancie k takémuto typu správania? Skôr by sa hodilo vypočutie psychoterapeuta ako pestovať čosi tak nedefinovateľné ako toleranciu (ktorá sa mi spája skôr s ignorantstvom - nechajme sa navzájom na pokoji, nech sme akýkoľvek). Toľko k vyzneniu. K obsahu: že sa chlapec správal odpudivo? Správal. Nechával si srať sliepku na košeľu akoby to bolo v poriadku, strkal si jej hlavu do úst, hral si s prsnými bradavkami navlečený v matkinom župane, a záver? - na zgrcanie. Na rozdiel od kleopatry si myslím, že toto s Kesom veľa spoločné nemá (okrem outsiderstva teenagera). U Loacha bol vzťah chlapca a vtáka symbolom slobody a pocitu šťastia, ktoré sa chlapcovi nedostávali v sociálne slabom prostredí domova ani v škole, tu išlo o ukázanie chlapcovej osamelej frustrácie po smrti milovanej matky. Chýbajúce puto vypĺňal kontaktom s niekým, kto prejavil záujem, či to bola sliepka, sused , partia z auta, prísny a citovo chladný otec, alebo fixáciou na veci (matkine šaty). Vôbec nezdieľam presvečenie Radka99, že veci na svete sú len bolestné a zraňujúce. Masochistické bolestínstvo a rochnenie sa v pocite životného smútku a utrpenia, ktoré bolo typické pre časť starovekých mysliteľov sa zvláštnymi cestami neoliberálnej filozofie vzdávania holdu abiotickým formám správania (sexuálneho, sociopatického) stalo príznačné pre určitú časť "nezávislej umeleckej" tvorby súčasnosti, spätej s nenávisťou k pocitom životného šťastia a radosti. A tak film, ktorý z filmárskeho hľadiska predstavuje čistý priemer, z dejového len lineárne odrozprávaný príbeh, stráca u mňa body zaraďujúce ho k možnému priemeru práve svojím vyznením (nájdenie citov a zblíženie len prostredníctvom utrpenia, snaha o akceptovanie duševne zranených ich ponechaním vlastnému trápeniu sa), nezlučiteľným s mojim pohľadom na svet okolo. (15.10.2008)

Konec dětství těží hlavně z dechberoucího výkonu Emila Hirsche, jehož Duncan to v životě nemá vůbec jednoduché - snaží se jen najít lidský kontakt či lásku bližního, což se mu však úplně nedaří - proto se upíná na své kuře "Kuře" a ostatní ho mají za podivína. I když má film silný námět a několik povšimnutíhodných scén, tak mi až na posledních a velice hutných deset minut přišel poněkud zvláštně odtažitý - sám nevím, jak by onen pocit popsal. Bylo to dobře zahrané, nicméně mi to z větší části (tedy, až na závěr) přišlo jako průměrné drama otce a syna. (07.10.2020)