48 hodin v Paříži

Polanski stojí v žebříčku mých oblíbených režisérů hodně vysoko a jeho filmu jsem ještě nikdy potřebu dát méně než 3*, ale když si promítnu jeho filmografii, musím přiznat, že 48 hodin v Paříži považuju nikoliv snad nutně za vůbec nejslabší, ale pro mě osobně za nejméně zajímavý snímek z jeho tvůrčí dílny. Problém není v režii, i když zde atmosféru v pravém slova smyslu nenacházím a Polanského virtuóznost spatřuji jen v pár záběrech ze střech domů, ale pořád jde o velmi slušné a v každém případě nadstandardní řemeslo. Problém mám ale se scénářem, který mi přijde tak nějak rutinní, nepřekvapující a řekněme nedotažený. Polanksi scénárista zkrátka nedosahuje úrovně Polanského coby režiséra. Na filmu je nejzajímavější profesionální výkon Harrisona Forda, který je v tomhle druhu thrilleru jako doma a hravě zvládá jak polohu usedlého seriózního měšťáka, tak i chlapa, který skáče po střechách domů a je ochoten riskovat tváří v tvář profesionálním zabijákům. A nesmím zapomenout na půvaby Emmanuelle Seigner, jakkoliv mám pocit, že právě interakce mezi Fordovou postavou a tou její jsou trochu nucené a Polanski chtěl prostě udělat radost své životní partnerce. Celkový dojem: 55 %. (19.01.2015)

aj ked musim povedat, ze chybiciek krasy by sa naslo na pol vreca, frantic je aj napriek tomu jeden vyborny, svizny thriller. rezia je skvela, kamera paradna, ustredny morriconeho motiv skoda reci (vzdy dokonaly samozrejme). scenar sice neponuka ziadne prevratne veci, ale vdaka vybornej praci rezisera polanskeho to ma ten spravy drajf a potrebne napatie. harrison ford to je kapitola sama o sebe :). na jednej strane to nie je extratriedne herectvo, ale ked obcas vytiahne necakanu grimasu idem sa od spokojnosti potrhat. mam rad toho chlapa fakt. (19.12.2007)

Dlho predlho som čakal, kým tento film odvysiela nejaká tv stanica v čase, ktorý mi bude vyhovovať. Dočkal som sa a s Polanského thrillerom som celkom spokojný. Zápletka okolo nejakého zariadenia na odpálenie jadrovej hlavice pôsobí z dnešného pohľadu strašne otrepane, ale v dobe svojho vzniku to ešte tak bežná téma nebola, navyše Polanski rieši v prvom rade únos a pátranie Forda na vlastnú päsť a tá "vecička" je tu tak trochu vedľajšia. H. Ford predvádza presvedčivý výkon a v závere som ten Polanského rukopis výrazne cítil, pretože mi to nejako pripomenulo jeho podstatne slávnejší thriller Čínska štvrť. Slabšie štyri hviezdy. 70%. (25.01.2015)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Bylo to velice zvláštní, věřím, že někomu to mohlo připadat jako nuda, i já jsem místy usínala, ale průměrné to v žádném případě nebylo. Mělo to v sobě zvláštní druh humoru a pomalou soustředěnost, která se mi moc líbila. Nelíbila se mi jenom ta potrhlá francouzská femme fatale, ta mi lezla na nervy. (25.03.2013)