48 hodin v Paříži

Výborná práce, na které mrzí jen to, že je chápána jen jako průměný thriller. Lahůdkově rozehráno, neústupně vedeno a jen trochu silnější schází k dokonalosti. Ford je v pozici chlapíka, jenž se v mžiku ocitl uprostřed absolutního pekla, perfektní, Polanski si ho náramně vychutnává i v momentech, kdy už je řetez neuvěřitelných událostí roztažen do hitchcockovského akčního thrilleru (viz ďábelská scéna na tanečním parketu, ve které jako by Ford řval "co se to ku_va děje, kde to jsem!"). Emanuelle Seigner deifnitivně řadím do žebříčku top sexbomb filmového plátna. (14.07.2009)

Odnáším si z tohoto filmu ponaučení - nikdy, opravdu nikdy si z letiště neodnesu cizí kufr, vždycky budu kontrolovat štítek se svým jménem, záměna kufrů může být totiž životu nebezpečná... Harrison Ford je ohromný sympaťák a v roli lékaře se mi moc líbil, unesli mu manželku a zjevně mu nikdo nepomůže, musí začít pátrat na vlastní pěst, problém je ovšem jazyková bariéra... U mě spokojenost a drobné výtky si nechám od cesty... (20.08.2023)

Nejen velice dobrý thriller, ale také jeden z nejlepších Polanského filmů. Od počátku se buduje pěkně hutná atmosféra. Fordův hrdina neumí francouzsky, takže ve chvíli, kdy mu unesou ženu, stává se skutečným cizincem v cizí zemi. Naráží nejen na jazykovou bariéru, ale také na nedůvěru ze strany představitelů zákona. Polanski spíš než na nervy drásající scény sází na hrdinovu naprostou bezmoc, na jeho snahu, která se tak často zdá marná. Krásným příkladem je třeba scéna ze střechy, kdy padá dolů úplně všechno, dokonce i hrdinovy boty Za zmínku stojí i vtipná přítomnost Yvese Reniera v roli francouzské komisaře (jméno nemá, ale všichni si ho jistě domyslí V poslední třetině mohl film být o něco důraznější, více vygradovaný. To mu ale neubírá nic na onom kouzlu starých filmů, které se už dnes podaří vzkřísit málo komu. (13.08.2005)

Frantic u mě balancuje někde na pomezí mezi vyzrálostí a zestárnutím, co se týče technické a vizuální stránky filmu. Nicméně Polansky skvěle vykreslil atmosféru centra Paříže s notnou dávkou autencitity a městské šedi. A bez nadsázky to funguje i dnes i jako záplata na mezery v banální zápletce. Minimum hluchých míst a věrohodný postup hlavní postavy v pátrání po drahé polovičce. Emmanuelle Seigner je brutálně nádherná! (07.03.2021)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)