Nájemník

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)

Vďačné. Ako pre filmára tak aj pre diváka. Nesmelosť, ústupčivosť až úslužnosť hlavného hrdinu sú do paranoidnej posadnutosti prekrútené presvedčivo, pomocou síce jednoduchých, ale o to pôsobivejších a nápaditejších obrazov. Problémom je značná predvídatelnosť snímku (je napríklad jasné, že náznaky egyptských mystérií nikam nepovedú a ani samotný, síce efektný záver nijako zvlášť neprekvapí) a potom istá oklieštenosť čo do myšlienkového pozadia. To taká Rosemary... ani radšej nespomínam. (A to som ešte oproti väčšine divákov čo do pôsobivosti Nájomníka vo výhode, pretože som si podobne "sympatický" postarší pár svojho času na jednom z podnájmov riadne užil - až tak, že som sa raz v noci strhol z pocitu že mi ten odporný starec večne vykrikujúci 'VY BÚCHATE !!!' stojí pri posteli... vhodnejšieho štatistu k vagónkam vo filme o deportácii židov a cigánov za čias slovenského štátu by ste ťažko hľadali...) (31.07.2006)

Řekl bych, poněkud přeceněný film. Nápad je dobrý, především v první půli, kde režisér rozehrává hru plnou znepokojivých náznaků a netlačí na pilu, má snímek slušnou atmosféru, v některých momentech je film i komediálně zábavný, přestože jde v první řadě o psychothriller s hororovou atmosférou. Bohužel v druhé polovině už scénář rozehrává až příliš divoké představení kolem psychózy hlavního hrdiny a postupného rozpadu jeho psychiky. Problém je i v tom, že Polanski herec zdaleka nedosahuje kvalit Polanskeho režiséra, takže platí, že filmy, kde se Polanski obsadí do hlavní role, jsou o poznání slabší. Právě tam, kde má film gradovat a ukázat paranoiu svého hrdiny, tak tam byl namístě nějaký charismatický herec typu Jacka Nicholsona. Polanski uhraje první půli, kde mu stačí ukazovat svůj nesmělý kukuč, ale tam, kde má rozehrát širokou paletu emocí, už selhává. Celkový dojem: 55 %. (15.05.2009)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)

Tak toto bolo niečo neuveriteľného! Ešte teraz nad tým premýšľam a vôbec si nie som istá, že som to všetko pobrala.. Atmosféra bola tiesnivá a presýtená paranoiou k prasknutiu. Herecky všetko precízne a tak trochu teatrálne, na čo u Polanskiho nie som zvyknutá, ale tento film si to priam žiadal. Navzdory všetkému ho nevidím, ako jeden z jeho najlepších. Napríklad Pianista ma rozhodne oslovil viac. Dávam lepšie 4*. (03.10.2013)