Nájemník

Aby se Trelkovsky mohl nastěhovat do bytu, musí předchozí nájemnice zemřít. To bude, jak se zdá, věcí hodin, maximálně dní. Po skoku z okna leží celá zafačovaná v nemocnici a všichni už o ní mluví v minulém čase. Prvořadým úkolem hrdiny je tedy spíš přesvědčit akurátního majitele domu, zakyslou domovnici a další nájemníky, že právě on je hoden být přijat mezi ně. Věci se začnou vymykat kontrole, Trelkovsky se při vší snaze udělat dobrý dojem dopouští jednoho prohřešku za druhým, skoro jako Peter Sellers ve Večírku, a v domě plném komplikovaných vztahů, v nichž se neorientuje, se stává nežádoucí osobou... "Není to jen špatný film, je to blamáž," vykřikoval Roger Ebert v dobové recenzi, jako by se cítil podvedený, a dával Polanskému za příklad tucty jiných hororů, které v dané sezóně viděl. Nejspíš proto, že americká distribuce se snažila divákům chápání filmu trochu nešťatsně usnadnit tím, že prezentovala Nájemníka jako horor bez dalších přívlastků. Ano, je tísnivý, zabydlený groteskními charaktery, velmi podivně, "přiopile" nasnímaný a záměrně nevymezuje viditelné hranice mezi realitou a hrdinovými halucinacemi. Pořád je to ale spíš expresivní drama úzkosti a obav jedince mezi jakousi ustálenou společností, do které chce, ale neumí zapadnout. Drama, které může mít obecnější rámec, kde dům může znamenat zemi a nájemník přistěhovalce. Film je výborný mimo jiné právě v tom, že nabízí víc možností, co si z něj vzít. Nakolik věřit ve spolehlivost toho, co ukazuje, nebo domýšlet, co jiného to může znamenat. Můžete Trelkovského chápat prostě jako imigranta, který se pokouší integrovat mezi starousedlíky, ti mají špatnou zkušenost s někým podobným a proto mu věc neusnadňují. Nebo jako člověka, který se jim tak násilně snaží vlísat do přízně proto, aby skryl nebo omluvil nějaký vlastní tajený problém. Pokud jsem něco nepřeslechl, ve filmu nepadne žádná zmínka o tom, proč Trelkovsky emigroval, zato se dozvíme, že už je ve Francii dlouho (pořád zdůrazňuje, že je francouzský občan a jeho občanský průkaz, který ukáže na policejní stanici, se téměř rozpadá opotřebovaností). Není tedy mezi nedůvěřivými Francouzi nováčkem, jeho paranoia a sociální negramotnost musí mít nějaké kořeny v minulosti a ty se dají domýšlet z jednotlivých situací. Stejně tak hostilní chování domorodců souvisí s Trelkovského předchůdkyní, tajemnou Simone Choules, a domýšlet, co asi byla zač, proč jim tak vadila a nakolik to souvisí s její sebevraždou, poskytuje dost zábavy na celý film, který díky tomu, jak diváka zaměstnává, uběhne jako voda. Doporučuju všem, kteří rádi čtou mezi řádky a neurazí je, když je film tu a tam zavede do slepé uličky. Těm, kteří očekávají horror, naopak radím, ať tentokrát sleví ze svých nároků. 80% (07.09.2010)

Konečne sa nejaký horrorový príbeh svojou genialitou syrového spracovania, hereckou dominanciou, režisérskou prehľadnosťou, jednoduchosťou a zároveň majstrovskou prekombinovanosťou aspoň priblížil k absolútnemu 'The Shining'. Film, pri ktorom nenaháňa strach masový vrah, ani mysteriózni duchovia. Film, pri ktorom naháňa strach neznámo, paranoja na vrcholnej úrovni stvárnenia podobného stavu. Už od začiatku je to perfektne napísané, po určitej dobe so skvelými hercami a ich postavami, som aj zabudol, že sa má jednať o film s prvkami horroru, no po zlome v druhej hodinke stopáže prichádzajú minúty napätia a strachu s pekne dusnou atmosférou a nakoniec skvelo zvládnutý morbídny záver. 90%. (29.09.2008)

Psychologický thriller od Romana Polanskeho. To znamená rovnako pôsobivý ako tradičné americké žárovky, ale bez ich osvedčených postupov. Je osviežujúce vidieť občas film, v ktorom tvorca dosiahne rovnakého efektu tak svojským, režijne precíteným spôsobom. Hovorí sa tomu filmárske umenie. O to väčšie, keď tvorca stojí za i pred kamerou. (13.08.2009)

Polanského ďalšia perla, ktorou sa opäť nebezpečne priblížil k mojej režisérskej top 5!!! To že režisérske umenie ovláda viac než skvele je zrejmé aj v tom ako dokonale dokázal "zrežírovať" sám seba-geniálny výkon:) Film ako taký naväzuje "tajomnou" atmosférou na Rosemary. Polanski sa doslova zahráva s divákovou sugesciou, pričom všetko je ešte podporené nepríjemným a účelným hudobným podmazom alebo kulisou (nikdy by ma nenapadlo, že kvapkanie vody mi príde také desivé!). Polanski dokonca do tak hustej atmosféry včlenil pár podarených vtípkov, aby sa všetko opäť vrátilo do "mystickej" roviny. Záverečná pointa je už len čerešničkou na torte a posledným dielom psychotickej skladačky. Za kamerou je Sven Nykvist, čiže kameramanská extratrieda! Dokonale zobrazená paranoia a po Bitter Moon ďalšia absolútna pecka, bravo Majstre!!! (03.04.2007)

Jakkoliv již první scény předznamenávají závěr filmu, průběh troskotání, odvěce nevyzpytatelný a neopakovatelný, se odehrává po svém, bez ohledu k očekávání. V zásadě tak skličuje nejvíc jen ten strach propadnout mimo určenou siluetu předešlého sebevraha. Hrdinův pád se ale rozpíná vně domu i dvorku, postihuje celé město, ba celý svět a jeho viditelná smrt vychyluje z její osy i samu planetu. Šílenství se jeví jen jako svatá záchrana před všeobecným bláznovstvím. Když odcizení, které vraždí, získá lidské rysy, pak jakýkoliv projev bezohlednosti nebo ledabylosti vtělí tuto vražednou moc a kolem člověka povstávají jen jeho kati. Hrdinovo troskotání se ale nevypráví ani alegoricky ani věcně, tělesně, smyslově, prostě se odbývá, ve spěchu a sebevražedně, a snímek to poznamenává. Jako by se stále ohlížel kamsi jinam. Poslední krok je ale přesný. A spolu s ním vykročí i ti, kteří to nejméně čekali… (23.06.2018)