Pianista

Film pro mě není jediným médiem, u kterého se dokážu zamyslet a prožít tuhle obrovskou tragédii. Stejně silně na mě dokáže zapůsobit třeba kniha, fotografie nebo rozhovory s pamětníky. Proto i u takovéhleho tématu je to především film, který na mě působí. Měl jsem myslím štěstí, že jsem tenhle film viděl před "Schindlerovým seznamem" (když vidím ty roky, tak se za to skoro stydím), takže jsem byl ušetřen nevyhnutelnému srovnání. To přišlo až později a já musím konstatovat, že Polansky je možná syrovější, má spoustu působivých míst, sám oceňuji i fakt, že ve filmu nechali zaznít celého Lizsta, ale po filmové stránce vítězí jednoznačně Spielberg. Alespoň pro mě. (14.09.2005)

Neustále připomínání židovské tragédie za druhé světové války už mi poněkud leze krkem. Z mého pohledu se jedná o další z řady zbytečně dlouhých snímků, disponujících mimořádnou nudou, ale tento je ještě navíc vyšperkovaný zbytečnými filmařskými kouzly (oranžový plamen na černobílém pozadí, viditelnost toku denního světla v místnosti, poletující listí apod.). Nacisti jsou přitom extrémní svině a židé extrémní dobráci, jenže takhle černobílý svět nikdy nebyl. (17.06.2012)

Pianista je pravděpodobně Broodyho vrcholná role, jeho výkon byl vskutku výtečný a po zásluze odměněn Oscarem, ale Oscar za režii a scénář už u mě tak jednoznačný není. Někomu vadí, že řada událostí je zobrazována jen jaksi z povzdálí skrytým Szpilmanovým okem, někdo může být pobouřen tím, že Polanski k vzbuzování diváckých emocí používá ohraných postupů a mě zase přijde, že film nebyl zcela vyrovnaný a měl pár nudnějších míst. Paradoxně i takový Život je krásný mi přišel jako ucelenější film o holocaustu... Na druhou stranu však stále funguje velmi dobře, je to áčkový titul, poskytující opravdu silný zážitek a klavírní "intermezzo" před německým vojákem bylo nádherné (hlavně díky kontrastu s předcházejícímí scénami). 8/10 (03.07.2008)

Scénář: Ronald Harwood .. Holocaust je silné téma. O tom není třeba jakýchkoliv debat. Vše, co se ve filmu Pianista odehrává, by působilo místy přehnaně a samoúčelně (např. střílení ležících lidí do hlav pro nic za nic) nebýt toho, že se jedná o převyprávění smutné a stále ne tak dávné historické události, jenž byla jednou z největších životních katastrof pro miliony lidí po celém světě. Bohužel pro film, musím konstatovat, že mi lehce vadilo celkové pojetí snímku. Mnoho událostí a scén je zobrazeno s odstupem, často jen z přivřeného či rozbitého okna a to dosti ubírá na nějakém hlubším, intenzivnějším prožitku. Vidíme vznik Varšavského ghetta, jež bylo jen „přestupní stanicí“ do vyhlazovacích táborů a po jeho vyprázdnění se vyprázdnil i film. Zbyla jen tajné putování z bytu do bytu a pozorování okolních událostí... Výtečný pianista Wladyslaw Szpilman a jím interpretovaná přenádherná hudba na pozadí trpkých událostí druhé světové války, by pro mne samy o sobě stačily na obhájení pěti hvězdiček. Ty jsem ovšem nakonec neudělil z výše popsaných důvodů. (31.12.2005)

Pravdupovediac, po toľkých oslavných opisoch, som čakal od tohoto filmu viac .... Čo však nemôžem ponechať stranou, je nádherný výkon Adriena Brodyho, ktorý sa zhostil svojej úlohy na výbornú. Prvá časť filmu má spád a napätie. Zlom však nastáva po tom, keď prichádza na rad one-man show Brodyho. Zábery boli miestami dlhé, bez dostatočného napätia a plynutie deja som si uvedomoval len v medzititulkoch. A toto je moja najväčšia výtka. Ostatné je už len ako žblnkot do vody. Nedokreslené postavy jeho známej, speváčky a takisto alibistický 10-minútový záver s jedným dobrým Nemcom. Dobrýn len preto, že miloval nadovšetko hudbu a "nositeľov" hudby. Všetci ostatní neboli preň nič viac ako dym z cigarety. Veď kto si vlastne všimol, že toho "dobrého" fašistu zdravila v pozore jedna celá budova plná "zlých" Nemcov. To jednoznačne dokazuje, že tento "filantrop" musel byť minimálne vedúci jednej z posádok pôsobiacich v okupovanej Waršave. A len tak btw. hudobná zložka filmu akokeby ani neexistovala, mimo klavírnych kreácií Brodyho. A tá posledná , circa 5 minútová v rozpadnutom dome bola obzvlásť (z filmárskeho pohľadu) nudná. Striedali sa tu len tri obrazy: - pohľad na hráča, -pohľad na klavíristove ruky, -pohľad na nemeckého vojaka. A to sa Polanski neodvážil ani i pohľad z iného uhla, na zábery niečoho iného .... Škoda.... Myslím si, že práve na tejto scéne sa dalo ukázať strašne veľa. Ale my sme nevideli vlastne nič, len sme počúvali Chopina ( mimochodom krásneho). (03.10.2004)