Hnus

Psychologický film o té nejšťavnatější frigidě, jakou jsem kdy viděl. Ona Catherine Deneuve je popravdě asi tím hlavním, kvůli čemu jsem se na to vydržel v pohodě dodívat až do konce. Když říkám frigidní ženská, tak tomu asi ještě přidávám, protože on ten film je o krásné ženské, které se tak hnusí muži, že z té své alergie na chlapy zmagoří. Kdyby tam nebyl takový kus, jakým Deneuve kdysi bývala, tak bych si asi tak od 15 minuty přál, ať si ta husička podřeže žile, nebo si hodí mašlu hned na začátku, abych se já mohl místo tohoto věnovat něčemu jinému. Psychologická stránka filmu, pomalá Polankého kamera a jedna super scéna s břitvou jsou atributy, proč na film mrknout, ale já ho hodnotím pouze jako průměrný a doporučil bych daleko více Possession. (01.01.2014)

Šedesátky psychologickým thrillerům a horrorům docela fandily. U těchto příběhů jde často o to, zda se na ně příjemce dokáže naladit. Pravdou je, že byť má Hnus zajímavé scény a Catherine předvádí hodně dobrý výkon, já se na něj naladit úplně nedokázal. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 95/101 (16.04.2023)

V poradí tretí Polanskiho film a spolu s Les Parapluies de Cherbourg lacná vstupenka mladučkej Catherine Deneuve, telesne vyvinutej, no herecky ešte v počiatkoch do seriózneho filmového sveta. Spoly amatérska, spoločensky nonkonformná štúdia ženskej psychiky vystavenej kontraproduktívnej spoločenskej debate o sklonoch mužského pokolenia k sexuálnemu násiliu ako parafráza na množiace sa prípady domáceho násilia v dôsledku masívneho emancipačného hnutia (v tej dobe ešte stále dobre vryté do pamäti mužov a žien po celom svete). Výsledkom je asexuálna, asociálna a introvertná mladá žena s tendenciou všetko skrývať a utápať svoj strach a paranoju hlboko v útrobách svojej mysle. Polanski vsadil na minimalizmus, eliminoval všetky nadbytočné prvky a nechal sa (zjavne) ovplyvniť čiernobielym výtvarným expresionizmom nemého hororu z počiatku 20. rokov (Kabinet doktora Caligariho). Klaustrofobické prostredie a vízie uprostred bytu, v ktorom sa hlavná hrdinka väčšinu času nachádza, sa pretvára vplyvom jej vnútorných pocitov. Polanski s radosťou využíva všetky možnosti, ktoré poskytuje expresionizmus a budovanie atmosféry prenecháva čiastočne tieňom, detailom, desivým výjavom, halucináciám a sugescii (opakovaná ilúzia znásilnenia). Taylorov kameramanský kumšt postavený na detailoch je vskutku na pohľadanie (že točil s Hitchcockom kontroverzné Frenzy a s Donnerom The Omen ma vôbec neprekvapuje). Znepokojivosť dolaďuje do záverečného štádia hudobná zložka (a teraz nemám na mysli ten príjemný mestský soundtrack, to vážne nie). Čo do amatérizmu by som vedel vytýkať len jedinej scéne, keď Carol zaútočí svietnikom na príchodzieho muža; tu sa najviac prejavujú podmienky, za akých film vznikal. Viac mi vadilo, ako je Repulsion egoistický a do seba zahľadený film, ktorý občas zabúda na také faktory ako je príbeh, logika či divák a nezdá sa, že by mu to vadilo. Zážitok je to však jedinečný a neopakovateľný, s jemnou a krásnou Catherine ako čerešničkou na chutnej torte. 85% (16.06.2014)

Jen velmi zřídka se vidí tak soustředěný, psychiku pitvající film. Catherine Deneuve není jenom krásná, ale do svojí role se dokáže i ponořit a vytvořit z filmu one woman show. Hypnotické tempo snímku je proloženo mnoha surreálnými záběry, které ještě více přispívají ke gradující a stísněné atmosféře (Polanski je Pan režisér). Hnus není film, který má za úkol diváka bavit, jeho dopad je cíleně opačný - provokativní a zneklidňující cesta za hranice běžné mysli. 9/10 (23.06.2009)