Tess

Polanski se snaží knihu zfilmovat přesně včetně různých bezvýznamných maličkostí a pomalé plynutí filmu mi nevadilo, ale co se mu příliš nepovedlo, je převést na plátno její bezútěšnost a tragiku. Je to z velké části Nastassjou, které jsem to všechno moc nevěřila a také mužskými představiteli, z nichž hlavně Angel je opravdu tragéd( což byl mimochodem i v knize). Paradoxně zde jako nejsympatičtější vyšel D´Uberville, původně hlavní padouch. Filmově je to krása od počátečního průvodu, až po východ slunce nad Stonehenge. (28.07.2009)

Navzdory tomu, že filmová adaptace Hardyho románu "Tess z D'Urbervillů" s postupem let v rámci tvorby Romana Polanského poněkud zapadla (snad z části pro nevybíravá srovnání s Kubrickovým Barrym Lyndonem), já osobně ji považuji za jeden z jeho vypravěčsky nejzajímavějších počinů. Mladičká Nastassja Kinski měla už v 15 letech ohromný talent, který Polanski (správně) vycítil a pomohl mu rozkvést. Tess je příběhem zdárně prostým, velmi intimním a nedějovým, přesto zcela pohlcujícím. Tempo je pomalé, ale výsledek přesto absolutně nenudí. Polanského vedení herců je samozřejmě brilantní, ale speciální vyzdvihnutí si zaslouží přenádherná kamera, Sardeho hudba a také výprava s kostýmy (Francie nahrazující Anglii). Je to film, který prokázal zejména tři velké služby. Zaprvé, Polanski ukázal a přesně vystihl absurditu a zvrhlou morálku anglické aristokracie a její sobecký vztah k mladičké Tess, která v závěru doplatí prakticky na vše a všechny. Zadruhé, zpřístupnil Hardyho košatou literární předlohu širšímu zájmu publika. A konečně zatřetí, poslal své Sharon Tate tam nahoru krásné vyznání. (10.08.2023)

Příběh o Tess Durbyfieldové začíná poklidně, obyčejně, pomalu a vypadá na to na jane austenovou až do chvíle kdy u Tess nastane ta první tragédie, která rozjede kolotoč neštěstí co se nezastavuje, protože když to vypadá, že to s ní dopadne alespoň trošku dobře, tak se zase zpátky vrací do bídy nebo spíš spadne ještě níž než předtím. To stupňující se utrpení žene děj dopředu rychleji a rychleji a upoutává diváka čím dál víc až hlavní hrdince začne pomalu fandit ať už jí to konečně po tom docela extrémním zlomu vyjde a je konečně aspoň trochu šťastná, protože film je to dost smutný. Příčinami toho všeho neštěstí nejsou jen jiní lidé a jejich zneužití Tessiné naivity a nebo jejich pokrytectví a zlost, ale taky Tess sama, která ve své tvrdohlavosti a naivní hrdosti dělá pitomosti, ale divákovi je to líto, protože to tak jako tak vypadá nefér a taky představitelku hlavní role vybrali správně, protože se celou dobu umí tvářit dostatečně naivně, neústupně a podezřívavě a nakonec i nešťastně a odevzdaně a celý film stojí především na ní a jejím výkonu, který se mi moc líbil :). Celé to navíc je v takových melancholických záběrech s vesnickou krajinou pod mrakem a v hezké výpravě a k té melancholii přispěje taky i téměř žádná hudba, takže je tam ta Tess nešťastná sama v tichu a člověka to zamrzí. Ale na druhou stranu je to roztáhlé a to zvlášť v první půlce (to jsem ještě navíc viděla tu krátkou verzi a ne tu 190 minutovou) a paradoxně je to nuda na tom začátku, kdy se ještě Tess má relativně dobře a když to s ní začne být špatný, tak by jí člověk přál aby se to zlepšilo :). Konec ale působí přesně tak jak má a vystihuje to jak svůj úděl vidí Tess a hlavně stojí za to se k němu prokoukat, takže to bude asi fajn čtyřka i když se mi to tak zezačátku nezdálo :). A knižní předlohu jsem nečetla, tak nevím. (22.09.2010)

Tendle film natočil Polanski jako dárek pro zavražděnou Sharon, což je jistě bohulibé, bohužel tendle film je dost o ničem. Jakmile se Polanski chybí nějaký literarní látky, nějaký klasiky, natočí nudu, na druhý straně, když vezme něco, kde figuruje satan, pak je z toho klasika, tak si vyberte. Měl se držet svýho satanskýho kopyta a klasiku přenechat jinejm. (30.09.2019)

Na okomentování tohoto filmu stačí jedno jediné slovo- NÁDHERA. Tolik melancholie až deprese a zároveň krásy na mě při sledování filmu už hodně dlouho nevybaflo, ještě několik minut po dosledování cítím mražení v zádech, které je podpořeno naprosto chytlavou a pasující hudbou. Během 165minut jsem se nestačil nudit i přesto, že děj plyne opravdu velmi pozvolně a Polanski diváka opravdu nechává nasát atmosféru té doby a postupně a citlivě nás seznamuje se všemi postavami. I když je pravda, že se to dá nazvat jednou velkou "One Woman Show" Nastassje Kinské, naprostý herecký koncert a role ušitá na míru. A když si k tomu přidáte téměř geniální kameru, fajn dobové kostýmy a propracovanou výpravu(tři zasloužené oscary), vyjde z toho film na který se nezapomíná, naprostá spokojenost. (01.09.2009)