Asi to ukončím

Rozhodne lepší rébus než Tenet! Berte si pero a papier, toto je scenár hodný poznámok pri 2.pozretí. Surreálna zasnežená cesta za nenaplnenými snami. Jeden segment má dokonca príjemne hororovú, znepokojivú atmošku á la Lynch. Neuróza a frustrácia sú tu premietnuté do štruktúry rozprávania, čo sa napokon dá u Kaufmana očakávať. Herecky nečakane príjemné, dialógy vycibrené a to scenáristické zrkadlenie! Uletených presahov (tanec, muzikál, divadlo, animák) je ku koncu "asi" viac, než by bolo dobré a trošku kazia dojem. Slovom, je to „miss or hit“. (18.09.2020)

No čo už k tomuto napísať? Jednoducho Kaufman - originálne, komplikované, náročné na sledovanie deja, filozofujúce.... Film, ktorý si môžete vyložiť podľa seba na x spôsobov. Aj napriek tomu, moja predstava v súvislosti s filmom sa z väčšej časti naplnila, takže z tohto pohľadu veľká spokojnosť. Keby to skončilo o 20-30 minút skôr, tak idem do plna. Záver a jeho kultúrno-hopsajúca zložka filmu veľmi uškodila. Ako pozerám, nie som sám, čo má taký názor. Obrovská škoda. Inak, opäť jeden snímok, kde by sa do hlavnej postavy ako riť na šerbeľ hodil jedine Philip Seymour Hoffman. Chýba veľmi. Slušný nadpriemer. 80/100 (06.10.2020)

Pokud se na tento film nezačnete dívat s myšlenkou, že se všechno odehrává v hlavě jednoho staříka, který tímto vlastně přemýšlí o sebevraždě, film vás bude asi neskutečně nudit. Co jsem z tohoto snímku pochopila je, že je důležitý uplně každý detail, každé slovo, jakýkoliv zvuk. Vše má velice důležitou spojitost a po větším zapřemýšlení to ten smysl opravdu dává, jen je třeba se soustředit. Jake a Lucy jsou vlastně jen takovými mentálními výtvory jednoho starého pána a zaroveň jedna a ta samá osoba. Proto občas ty nesouvislé dialogy nebo uplné odmlčení se od jedné scény k jiné. Lidská mysl je občas temné místo, takže když to pak někdo jako Kaufman, dokáže převést na filmové platno, může to na jednoho působit jako naprostá blbost. Mě se tento snímek v tomto ohledu líbil hodně a určitě oceňuji smysl pro každičký detail. - "How can a picture of a field be sad without a sad person looking sad in the field." (15.06.2021)

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám. (02.10.2020)

I’m Thinking of Ending Things je Kaufmanova esej o čase, stárnutí a, jako vždycky, identitě. Současně je to metahra se žánry a postupy, nabitá intelektuálními “popkulturními” odkazy a aluzemi, která i v těch okamžicích hry na něco jiného funguje lépe, než většina filmů daného žánru. Scenáristický majstrštyk, režijně obsedantně vypiplané a herecky přesné. Pecka. (04.09.2020)