Bobby Deerfield

Remarqua miluju, ale Nebe nezná vyvolených mi vždy přišlo jako jeho labutí píseň. Znovu nemoc, znovu závody, znovu postupné otevření se a i přes stále nepopiratelnou kvalitu proto i logická repetitivnost. Tím spíš jsem překvapen, jak perfektně tahle látka sedla Sydneymu Pollackovi. Polovinu práce za něj sice odvádí Pacinův chlad a elegance, ale přesto musím smeknout klobouk za dokonale hloubavou romantiku. Možná právě proto, že oproti předloze chybí určitá strohost a nikdy nemizící bezvýchodnost a větší důraz získává touha po dobrodružství a naplnění. Cesty tunelem během sezení v naloženém autě jsou dokonalé. (09.07.2012)

Některé filmy vyvolávají s odstupem času jen nostalgickou vzpomínku nebo uzardění nad dávným nadšením, některé spolu s vámi zrají jako víno. Se mnou takhle uzrál Bobby Deerfield, který mě nadchl už před drahnou spoustou let. Teď se mi znovu před očima odvíjel film, jehož některé detaily se mi přímo zatesaly do hlavy jako třeba Bobbyho sen, kde sedí v závodním voze na startu a dožaduje se snovým hlasem: "key, key, key" nebo když Anny Duperey políbí vždy před závodem rukavice. Nebe nezná vyvolených jsem četla, tehdy to byl kult, ale film je tak hrdě svébytný, že jsem na knihu od Remarqua ani nepomyslela. V jemně plynoucím příběhu dvou lidí, kteří jsou z úplně jiného světa i těsta a přesto se zamilují, nenajdete jediné klišé, jedinou podbízivou frázi a to je při jeho tragičnosti na poklonu. Snad je to Kellerové aristokratickým chladem, snad Al Pacinovou schopností měnit cukr v uvěritelné lidské pocity ...... scéna, kdy jsou na výletě, zdrceni, protože už VÍ a fotografuje je kolemjdoucí pár, který NEVÍ ..... k té nemám slov, jen slzy. (11.05.2006)

Trochu neobvyklé citové drama, ve kterém se bohužel vyvíjí romantika poněkud zvláštním a nudným způsobem. Od průměru to nezachrání ani Marthe Keller, jejíž skoro až potrhlé chování může být někomu sympatické, ale mě ne bohužel. Co se týče Al Pacina, tak ten předvádí svůj standart a drží to celé tak nějak nad vodou. 65% (04.04.2011)

Bobby Deerfield je automobilový závodník, který každou chvíli na okruzích riskuje svůj život, Lillian Morelli je záhadná žena, jenž nečekaně vstoupí do jeho života a která jej konfrontuje se smrtí, jak ji doposud nepoznal. Tenhle snímek je hodně působivá lovestory, neobvyklá, zajímavě natočená a vůbec po všech stránkách skvělá! Al Pacino podává jako vždycky famózní výkon - není divu, vždyť byl v polovině 70. let v té nejlepší formě (Kmotr, Strašák, Serpico, Psí odpoledne...). Výborná je i režie a především hudba. Film nabízí několik velmi silných momentů, např. scéna v nemocnici nebo v závěru scéna s fotografováním - ale to je jen namátkový výběr, protože Bobby Deerfield je velmi silný jako celek. Zdá se mi, že BD je kapku nedoceněný Pacinův film - např. na imdb má hodnocení pouhých 5,2 - zbytečně, protože tento film je opravdu zajímavý a skvěle natočený, bez patosu i zbytečných příkras. Docela by mě zajímalo, jak by se s rolí Lillian vypořádala Catherine Deneuve, která o ni hrozně usilovala. Marthe Keller totiž Lillian zahrála opravdu výborně. (02.10.2006)

Nebe nezná vyvolených je jediný Remarqův román, který jsem přečetl, a nijak mne nezaujal. Ale chápu, že osmnáctileté citlivé dívenky se sklonem k intelektualismu u něj trpí syndromem posmrkaných kapesníčků a v tom horším případě zatouží stát se učitelkami literatury. Bobby Deerfield byl první skutečně velký přešlap v kariéře Al Pacina a s touhle podivnou romancí vás může smířit buď on (ačkoli jde o jasný castingový omyl), nebo malebná kamera veterána Henriho Decae. (09.04.2012)