Vzpomínky na Afriku

Krásně odvyprávěný příběh dánské Šeherezády je umocněný magickou hudbou Johna Barryho. Zajímavé je srovnání různých českých dabingů. (27.01.2011)

Určitě tehdy nebylo snadné vystříhat velké množství materiálu, případně přeskočit mnohé linie z knihy. Výsledek není „pouhým“ velkofilmem postaveným na jasné milostné zápletce, dokonalé hudbě a nádherných záběrech africké krajiny, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chemie mezi dvěma hereckými esy fungovala, emocí bych si přesto dokázal představit víc. Do nějakého blaženého pomlaskávání to mělo přeci jenom daleko. Legenda, kterou ale stavím úplně jinam než svoje skutečně oblíbené velkofilmy. (18.12.2016)

Jeden z najpreceňovanejších filmov všetkých čias! Ja som sa na Afriku po všetkých tých oslavných ódach strašne tešil, ale asi som sa nemal, lebo moje sklamanie bolo ešte aj o to väčšie. Nehovorím, film má nádhernú kameru, pár scén a záberov, ktoré sú skutočne úchvatné (let lietadlom), a naviac celý film je podfarbený famóznou hudbou Johna Barryho. Ale to ešte z filmu nerobí žiadny masterpiece. Spomienky majú jednu obrovskú chybu a slabinu, a tou je stopáž. Tento príbeh skrátka nie je hodný 2 a pol hodín filmového času. Skrátenie na takých 90-100 minút by podľa mňa vôbec nevadilo, a film by trochu pridal na "rýchlosti". Ostatným to, ako vidím, nevadilo, ale ja som sa bohužiaľ neuveriteľne nudil, a to takmer počas celého filmu, od začiatku do konca. Neoslovil ma ani príbeh o láske. Ja nemám nič proti (melo)drámam a romantickým filmom, ani proti Robertovi Redfordovi a Meryl Streep, dôkazom buď, že sa mi páčil Zaklínač koní alebo Kramer vs. Kramer. Aby som to už ukončil, tak Spomienky na Afriku sa mi zdajú ako jedna veľká, zvonka pekne vyzerajúca, ale zvnútra prázdna nafúknutá bublina, ktorú (pre mňa z nepochopiteľných dôvodov) väčšina ľudí obdivuje. 5/10, ale ako protest proti všeobecnému nadšeniu sa v tomto prípade prikláňam smerom dole. (22.10.2005)

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. (31.03.2011)

Strašně moc rozvleklý a přitom hrozně krátký film. Že si to odoruje? Kdeže. Pollack věnuje až příliš času záběrum na přírodu a milostnému plkání Streepové s Redfordem. Naproti tomu je tam ze začátku celkem zajímavě nakousnutá situace v soudobé Africe a hlavně problémy hlavní hrdinky. Bohužel ta se jak mávnutím kouzelného proutku rázem promění z trochu nafrněné Evropanky v zkušenou ochráňkyni farmy. Škoda nevyužitého potenciálu. A ano Pollack tímto filmem stanovil určité mantinely pro romantické velkofilmy. Jenže byl už několikrát překonán. Nostalgie u mě nefunguje, protože film jsem videl teprve čtvrt století od jeho vzniku. Proto hodnotím takto. Králem obdobných filmů zůstává i nadále v mém soukromém žebříčku Costnerův Tanec s vlky. Abych jen nekritizoval - ty kýčovité záběry africké přírody jsou nádherné. A samozřejmě i soundtrack je skvělý. 70ˇ%. (08.09.2007)