Vzpomínky na Afriku

Tak konečně jsem se na tenhle film podíval v klidu, bez plačící mamky a v originále, abych zjistil.... kam že to vlastně John Barry chodil pro své hudební motivy k "Tanci s Vlky". Zašel dokonce tak daleko, že je později použil i v naprosto stejných pasážích - pohled na krajinu, apod.......No ale nechme hudebního puntíčkaření. Film mi svou rozvláčností trochu připomíná "Anglického Pacienta", kterého opravdu moc nemusím, ale tady je to ještě snesitelné. Jako epická romance opravdu není špatný, ale přeci jen asi nejsem ta správná cílová skupina. Zvláště, když si uvědomím, že díky tomuhle snímku se Spielbergova "Purpurová barva" stala jedním z nejsmutnějších Oscarových kandidátů. (09.10.2005)

Strašně nezajímavý a zbytečně dlouhý film, u něhož přesně chápu, proč dostal tolik oscarů. Přiznám svou nevědomost, vůbec jsem netušil, kolik jich ten film dostal a zda vůbec nějakého, ale když jsem slyšel třeba tu hudbu, hned mi bylo jasné, že téhle líbivé a především nekonfliktní záležitosti musí akademici skočit na špek. Nemůžu snímku odepřít dobré momenty, se lvy, s letadlem, s černoušky...ale co měl ten film dál? V čem ční nad ostatními? Během třetí hodiny už jsem pomalu zažíval takový příjemný alibismus, když jsem si říkal: "Ať ten film trvá třeba 10 hodin, mně už je to jedno!", no a v tu chvíli skončil, hurá. Btw. nevím, co by mělo u tohoto snímku vést k pláči, ale to je asi každého věc. (17.07.2008)

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. (31.03.2011)

Nikdy v dějinách kinematografie nevděčil celý kontinent, za tak mnohé, tak malé hrstce jednotlivců, jakým byli Sidney Pollack, Robert Redford či Meryl Streepová. Ač s uštěpačným nádechem kolonialismu je tento film jak nádhernou reklamou na africký kontinent, ale i plnokrevnou romantikou. Film nebes se dotýkající. PS: Beru zpět, je to úděsně koloniální, evropocentrická a bělošsky nadřazenecká agitačka. Ale ani tak si nemůžu pomoci. (23.07.2006)

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. (28.07.2011)