Vzpomínky na Afriku

[5/10] Produkce: Sydney Pollack /// Scénář: Kurt Luedtke podle pamětí Isaka Dinesena /// Kamera: David Watkin /// Hudba: John Barry /// Nepůvodní hudba: W. A. Mozart /// Oscar: Sydney Pollack (nejlepší film), Sydney Pollack (režie), Kurt Luedtke (scénář), Stephen B. Grimes, Josie MacAvin (výprava), David Watkin (kamera), John Barry (hudba), Chris Jenkins, Gary Alexander, Larry Stensvold, Peter Handford (zvuk) /// Nominace na Oscara: Meryl Streep (herečka), Klaus Maria Brandauer (herec ve vedlejší roli), Milena Canonero (kostýmy), Fredric Steinkamp , William Steinkamp, Pembroke J. Herring, Sheldon Kahn (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2011)

"Měla jsem farmu v Africe..." opakuje na začátku asi stokrát (proč??) z hloubky vytažený rádoby stařecký hlas a já si říkám: "Rychle té ženské nalejte panáka, ať začne mluvit normálně." A ona jede jak flašinet: "Měla jsem farmu v Africe..." Po úvodním rozčilení jsem si říkal, že to konečně přijde - skvělý film. ALE.... Tam, kde se rodí jedni z nejlepších běžců na světě, se odehrává film, ve kterém se toho děje tolik, že si skoro nepamatuju, co se dělo před pár minutami. A zároveň se tu děje jedno velké, nafouklé a hezky natočené NIC. O čem ten film je? Toť otázka. O lásce? Myslíte tu zápletku z každé i průměrně nudné telenovely, kdy žena má muže, co na ni nemá čas a tak začne házet očko po sympaťákovi, který má ovšem ejhle stejný problém? A tak se žena trápí. Ano, tenhle příběh znám a Sydney Pollack ho natočil neúměrně dlouze, nudně, nebo mám spíš volit slovo rozvláčně? Meryl Streep je typ absolutně nepřitažlivé ženy a k Redfordovi se hodí asi jako disko koule do kostela. Film pak zabírá širší časové rozpětí, no právě tohle jeho průběh tříští na změť scén, v nichž už po chvilce nemám chuť se orientovat. Proč jdu proti proudu a všem vašim superlativům? Protože jsem se prostě nudil a v těch hezkých obrázcích z Afriky jako vystřižených z dokumentu BBC jsem nenašel to skryté filmařské umění (ono tam je, ale já ho neobjevil)... (27.09.2008)

„Měla jsem farmu v Africe na úpatí Ngongského pohoří" tak začíná film (a tuším i kniha), po jehož shlédnutí budete cítit to, co bych rád cítil po každém filmu. Ten pocit si dokážu vybavit i nyní, ale nedokážu jej popsat. Jenže to se cítí pouze u některých snímků. Tento je jedním z nich a je to skutečný klenot. Streepová s Redfordem, dvacátá léta, nádherné Afrika, divukrásná příroda a duši naplňující hudba Johna Barryho. Koncert pro oči i duši. Zde je to na maximální počet hvězdiček bez jakýchkoliv výhrad. (28.07.2011)

Scénář: Kurt Luedtke .. Možná, že tento snímek byl svého druhu první, ale dvacetiletá propast od vzniku (do doby než jsem film viděl) a několik dosti podobných a více méně stejně slabých snímků (Indočína, ..) vzniknutých poté určitě nepřidaly na mém zážitku.. Utahané, nudné, slabě romantické a přeoscarované - asi byl slabý rok na kvalitní podívanou, když většinu sošek posbírá tohle. Jediná zasloužená je za výtečnou hudbu! 50%. (28.08.2005)

Jak český překlad názvu napovídá, jedná se o vzpomínky, tedy o zachycení životních osudů několika postav a ne o ucelený dramatický celek. To však vůbec není ke škodě, protože Vzpomínky na Afirku jsou velice příjemnou a milou záležitostí. Sydney Pollack vytvořil pro filmové plátno Afriku doby, kdy byla ještě panenská, nezkažená a nedotčená genocidami, hladomorem, válkami o nerostné bohatství a tím vším, kvůli čemu ji už dnes nelze považovat za romantické místo. Dokázal skvěle zachytit ducha doby, ve které ještě mohlo být pro bohatšího evropana krásné, zde žít a podařilo se mu to tak dobře, že snad každý musí závidět lety dvojplošníkem nad nedotčenou krajinou. Výraznou složkou jsou také zajímavé diskuze o smyslech vztahů, o tenké hranici mezi nezávislostí a sobectvím, které však nic neřeší a vlastně ani nemohou. Vzpomínky na Afirku jsou vcelku lehkým nenáročným filmem, který ale mohutně potěší a zahřeje. (31.03.2011)