Hodina vlků

Umelecko-surreálne dielo s hypnotizujúcim účinkom. Obyčajne takéto filmy moc nevyhľadávam, prípadne musím mať na ne náladu, ale I. Bergman ma vždy niečím dostane, niečím vlastným a tak výrazným, že celkový dojem razom letí do výšin. V tomto prípade je to neskutočne chladne depresívna atmosféra, z ktorej ma mrazilo ešte aj v kostiach. 75/100 (29.10.2014)

Spolu s Náruživostí patří Hodina vlků k temným, divácky náročnějším kusům. Většinou nepíšu komentáře k Bergmanových filmům, dokud je nevidím nejméně dvakrát. I na tento hororový snímek se určitě s odstupem času podívám znovu. Na rozdíl od Náruživost mě pozitivně překvapil, i když pojednává o temných stránkách lidské duše a vyvolává tíživé emoce, přesto v něm vnímám pozitivní sílu, především tryskající z ženskosti a přirozené lidské hřejivosti Almy. Zpracování nelze nic vytknout, Bergman používá všech svých vyjadřovacích prostředků, které má mistrně zvládnuty. Max von Sydow je démonický a přesto zranitelný. Pokud by hororové snímky točil Bergman s Kubrickem, zřejmě bych se tomuto žánru přestala vyhýbat. Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.10.2015)

To, že si Bergman vyhání své vnitřní duchy na filmové plátno mi nevadí, ale to že jimi krmí i diváky, to už je docela hnus. Hodina vlků je další z řady "vysoce výživných" pseudointeligentních filmů, nak kterými se každý rozplývá, jak jsou úžasné, jaký je Bergman (Lynch etc.) génius a jaké mají hluboké myšlenkové pozadí, i když se na ně z plátna vyvalí jenom směsice nesrozumitelných výblevů, ze kterých pochopí pěkné prd a umírají při tom nudou. Umění pro umění, ne pro lidi. (03.04.2007)

Takmer vždy mám slabosť pre bergmanovskú strnulosť, sugestívne zvuky, desivé obrazy, nadprirodzené hádanky, ktoré, predpokladám, nerozlúskne ani sám tvorca dokonalý. Občas sa v Hodine vlkov vznáša závan artovej európskej nudy, ale horory schopné zaodieť sa namiesto úbohého krviprelievania do tematiky protikladných ľudských charakterov, nejde neobdivovať. Hodina vlkov má v sebe čosi viac, silu, hlasy či myšlienky, bytosti, za ktorými sa zakráda tieň strachu a temnoty a Bergman sa s týmto negatívnym pôsobením vždy dobre vyhrá. Jeden z jeho najlepších kúskov. (05.04.2010)

Moj prvy Yngmar Bergman a hned viem, ze ide o genialny film, ktorym Yngmar Bergman dokazal, ze pravom patril a patri medzi najvacsich a najlepsich reziserov svetovej kinematografie. A kludne znesie porovnanie s takymi velikanmi ako Welles, Hitchcock. Vysoko vyzdvihujem desivy svet prizrakov a dusevnych poruch nemocneho maliara, dalej jeho zena, ktora s nim ostava, a ktora s nim zdiela tieto chimery, sa neodvratne postupne dostava do chorobneho sveta predstav, ktore rozhodne zanechaju hlboku stopu na jej dusi. Vysoko hodnotim genialnu pracu reziserskeho maga Yngmara Bergmana, ktory dokazal, ze sa filmu jednoznacne rozumie. Dalej vysoko hodnotim atmosferu ostrova Faro, ktora ma kuzlo aj po 45 rokoch. A Vargtimmen ma hodne priesah do hororu, co je pre mna len dobre. Horory mam totiz rad. 100 % (26.10.2013)