Vargtimmen
Hour of the Wolf
Hodina vlka
Režie:
Ingmar BergmanScénář:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrají:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (více)VOD (2)
Obsahy(1)
V prvním filmu ostrovní trilogie (Hodina vlků, Hanba, Náruživost), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Paranormal ARTivity. Minimalistický záznam rozpadu jedné umělecké osobnosti natočený navýsost expresivní formou, která donutí pochybovat prakticky o všem. Vypravěči jsou nejistí a nevěrohodní stejně jako celý film, minimálně jeden z nich je navíc šílený - stejně jako celý film. Bergman těží z E.A. Poea minimálně stejně tak jako David Lynch čerpá z něj. ()
Patřičně drásavá a v nitru až bolestivá historka, která je nejsilnější právě v pohledech do kamery, v pochybnostech a v příběhu dvou lidí. Ti jsou živoucím příkladem několikrát zmíněné, potvrzované i zpochybňované teorie o párech, které jsou si tím podobnější, čím více času spolu tráví. Bohužel u toho ale nezůstane a ke konci se doskáče pomocí výjevů z černých můr, jak vystřižených třeba z Persony. Tím pro mě dosavadní duševní hloubka končí a zbytek filmu bledne v obrazech, které už jsem od Bergmana viděl jinde a lépe. ()
Maliar, trpiaci krízou, nespavosťou a depresiou vidí démonov, ktorí sa stávajú skutočnejšími ako život dvojice na neobývanom ostrove. Empatická manželka sa tak vcíti (a prostredníctvom denníku včíta) do mužových predstáv, až sama začne prežívať obdobné halucinácie. S citom pre vykreslenie duševných pochodov hrdinu, ktoré svojou nevyspytateľnosťou spôsobujú des i u diváka, vytvoril Bergman dielo najsilnejšie v nemých scénach - kde režisér necháva prehovárať iba obrazy. ()
Bergman je maestro budovania atmosféry a majster estetického cítenia, na absolútneho génia Svena Nykvista píšem ódy v každom komentári, ale čo mám robiť keď ten chlap je "kameramanský Boh"!?! Hodina Vlkov je vizuálno- filozoficko- alegoricko- metaforicko- mrazivý silný zážitok. Berganove filmové rozjazdy sú síce dlhšie a možno menej záživné, ale druhá polovica je tak fenomenálna a "doritinakopávajúca" že plný počet je namieste! ()
Takmer vždy mám slabosť pre bergmanovskú strnulosť, sugestívne zvuky, desivé obrazy, nadprirodzené hádanky, ktoré, predpokladám, nerozlúskne ani sám tvorca dokonalý. Občas sa v Hodine vlkov vznáša závan artovej európskej nudy, ale horory schopné zaodieť sa namiesto úbohého krviprelievania do tematiky protikladných ľudských charakterov, nejde neobdivovať. Hodina vlkov má v sebe čosi viac, silu, hlasy či myšlienky, bytosti, za ktorými sa zakráda tieň strachu a temnoty a Bergman sa s týmto negatívnym pôsobením vždy dobre vyhrá. Jeden z jeho najlepších kúskov. ()
Galerie (21)
Photo © Svensk Filmindustri (SF)
Zajímavosti (6)
- V roce 1968 měly premiéru hned dva Bergmanovy filmy, Hodina vlků a Hanba, k nimž v listopadu 1969 přibyla Náruživost. Vzhledem k touze filmových kritiků shlukovat režisérova díla do sérií bývají tyto tři tituly vnímány jako „ostrovní trilogie“. Ingmar Bergman snímky realizoval na ostrově Fårö, často s využitím vlastního domu, který si postavil na pozemcích objevených při natáčení Persony (1966) a ve kterém v roce 2007 zemřel. (Zdroj: Letní filmová škola)
- Do tohoto filmu Bergman promítl některé své skutečné posedlosti jako např. loutkové divadlo, obličeje nasvícené svíčkou či Mozartovu hudbu. (ClintEastwood)
- Režisérova partnerka a múza Liv Ullmannová byla skutečně těhotná a během natáčení Ingmarovi porodila dceru Linn. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama