Takoví jsme byli

Protiklady se přitahují, ale jen do určité míry. Co se může zdát na první pohled atraktivní, při dlouhodobějším pohledu z blízka už nemusí být lesklé a přitažlivé. Idealismus proti realismu, to je oč tu běží. Na tomto snímku mě oslovilo především dobové vykreslení amerických nálad, které sice zcela nekoresponduje s mou vlastní představou, ovšem i přes to je toto podání velmi zajímavé. Škoda, že se Pollack trošku více neopřel do vykreslení éry mccarthismu - honu na čarodejnice - v druhé polovině 40s a následně v 50s letech. To by atmosféru ještě více vyšperkovalo. Nicméně i tak je zajímavé sledovat osud dvou dosti rozdílných lidí, které to k sobě táhne, ačkoliv mají naprosto rozdílný pohled na svět. Redford je zde jak ze škatulky, neuvěřitelně elegantní a inteligentní muž, oproti němu Streisand je zde neskutečně energická, sečtělá a snaživá. Pravdou je, že bez těchto dvou hereckých hvězd své doby, by film asi malinko pokulhával, protože v některých momentech vskutku ztrácí tempo a dech. Zachraňuje to pak především Streisand svým neskutečně bezprostředním herectvím, které je plné emocí. Celkově příjemná podívaná, ze které mi zůstane v hlavě minimálně titulní píseň "The Way We Were" a plamenný projev horlivé komunistické aktivistky v podání B. Streisand. 7/10! (14.10.2011)

Nádherný, dojemný a hluboký film s úžasnou hudbou. Obrovský díl na tom, jak skvělý tenhle film je, mají Redford a Streisand, kterým to mezi sebou výborně funguje a jejichž výkon je absolutně strhující a fenomenální a... No, nemám pro tenhle film vůbec nic než superlativy. Ale rozhodně vnímám, že to není snímek vhodný pro každého, jeho síla nespočívá v pompéznosti a velkých zvratech a někomu asi může připadat nudný. Pro mě je jeho síla právě v jeho komornosti, intimnosti a emocích projevovaných ne s tragickou dramatičností, ale přirozeně a nesmírně niterně. Opravdu mě už hodně dlouho nic takhle nedostalo - po všech stránkách. Tohle je úplně něco jiného, než co jsem dosud viděla. Tohle není hezký romantický film, kterých je plno, u kterých si popláčete, vypnete telku a jdete spát, tohle je absolutní top, tohle je život. (21.05.2017)

Právě jsem to viděla znovu a opět mě ten film dostal. Tohle je prostě osudová láska ve (skoro)moderním provedení. Ti dva, přes všechno co k sobě cítí, nemůžou být spolu. Nerozdělují je znepřátelené rody nebo sociální poměry, ale jejich povahy a směřování, A to je překážka, která nejde zdolat. /12. 10. 2010/ (12.10.2010)

Barbra a Robert nepôsobia na prvý pohľad ako očakávaný pár a práve na tejto rozdielnosti je celý film postavený. K tomu sa pridávajú dišputy o politike a kinematografii, respektíve politike v kinematografii a divák si nakoniec uvedomí, že sú obaja ako pár perfektní a v určitom zmysle sú ich postavy ako pre seba stvorené. A to aj s tým očakávaním, že to môže celé každú chvíľu prasknúť. Vážne cítiť, že to písal Trumbo, ale Pollackove stvárnenie je tak trochu tuctové, presne ako by sme očakávali a mohlo sa ísť takpovediac viac na dreň v zobrazení ich vzťahu a dialógoch. (01.01.2019)

To je prdel, jak si různí lidi všímají různých věcí, co člověk to názor, a to je právě super. Já jsem si nevšimla u Redforda amerického úsměvu, ani optimismu a pohody, spíš hrál uhlazeného přizdisráče (v souvislosti s tématem filmu), který rád kličkuje a chce se mít co nejlíp. U Barbry jsem si všimla krásných očí a nadšení pro věc, to ji dělalo šťastnou, i když znala mantinely. Jejich vztah byl poplatný době a moc se mi líbilo jejich chování navzájem, taková ta úcta a respekt, co by mělo dva lidi spojovat. Je fakt, že se ona snažila víc, byla víc submisivní a pokornější, a to by každému chlapovi mohlo bohatě stačit. Jenže nestačilo a závěr mi přišel stejně stupidní jako prosovětská komunistická propaganda v Americe. (28.09.2011)