Takoví jsme byli

Sledoval jsem..hm..romantický příběh, ovšem vážnější a životnější než jakákoliv romantika s Hugh Grantem, navíc s politickými dobovými přesahy. Něco trochu zestárlo a dvě hodiny jsou až moc, ale Streisandová a Redford k sobě pasujou a oscarový hudební motiv Martina Hamlishe je výtečný. Streisandová dovede být opravdová, emotivní a část filmu dokonce svůdná, a to přes to, že jsem musel překousnout její plakáty sovětských soudruhů na zdi. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc je Brad Pitt podobný mladému Redfordovi...Viděna dabovaná verze (Stašová, Soukup), bez kritických připomínek. Slabší čtyři. (21.04.2011)

Už som sa viackrát zmienil o problémoch, ktoré mám s romantickými filmami. Pravdepodobne som tiež niekde vyjadril názor, že Barbra Streisand je podľa mňa vhodná maximálne na audiovýstupy. Takže mi ostáva iba dodať, že medzi Redfordom a Streisand to nemôže iskriť pri akomkoľvek napätí. Film považujem za falošný a nudný. U máloktorého som tak často pozeral na hodinky a túžobne očakával koniec. Márne som sa snažil v dialógoch zachytiť niečo, čo by ma zaujalo. A tak mi v pamäti ostane iba známa pieseň a komicky vyzerajúci mladý James Woods. Dve hviezdičky a už nechcem o tomto filme ani počuť. (02.10.2011)

Opravdu úžasný snímek o jedné netradiční romanci, tentokrát dvou skutečně radikálně odlišných lidí. Streisand je jako pohledná cholerická zapálená komunistka naprosto rozkošná a "pohodář" Redford není o nic horší. Scény ve kterých se přou jsou naprosto úžasné. A skladba "The Way We Were" je možná lehce kýčovitá a ohraná, ale k čertu s tím... (07.01.2009)

Výborně natočený snímek zobrazující vztahy, ideály a představy o životě lidí jakéhokoliv věku jakékoliv doby. Do jaké míry můžeme bojovat za své ideály? Kdy je to boj za 'dobro', za změnu a kdy jenom otravování lidí? Dokážeme naslouchat ostatním? A stejně tak vztahy, vidíme, jak uboze a trapně působí snaha být s někým, kdo si s námi hraje. A naopak, jakou hloupost děláme, když zůstáváme s někým jenom proto, že nás má rád. Takových myšlenek a témat, která nás v normálním životě provázejí neustále, najdeme ve filmu spousty, Sydney Pollack je navíc podává takovým způsobem, že nás film baví a nesnaží se nám vnutit nějaké životní 'pravdy'. Jen nás povzbuzuje k přemýšlení, k prožívání příběhu spolu s postavami. A jak to všechno končí? Asi tak, jako na začátku... Vlastně, jako v běžném životě.. (12.10.2010)

Premiéru filmu jsem viděla, když mi bylo čtrnáct v kině Sokolovo. Dnes tam drandí metro a mých náct taky odplulo. Co ovšem nezmizelo moje nadšení pro tento film. Pravda, napoprvé mě spíše uhranul Redford v námořnické uniformě a ta zvláštní žena se zakrouceným nosem, ale podvědomě jsem cítila, že je to dobrý film. Postupem času jsem objevila, jeho pravé kvality, které nezešedly ani po tak dlouhých letech, díky velmi dobrému námětu a profesionálnímu přístupu nejenom obou hlavních aktérů. (19.01.2013)