Duna

Pro mne, jakožto fanouška předlohy, je tahle seriálová záležitost skvělá, mnohem lepší, nežli Lynchova verze. Ani nemám, co bych vytkl, protože od hereckého ansámblu přes na tv minisérii úctyhodné triky (obzvlášť když mluvíme o namalované poušti na pozadí, hehe) až po ztvárnění jízdy na Tvůrcích (vážně jsem nevěřil, že to jde natočit tak, aby to působilo důstojně). Navíc jakmile se rozezní pokřik ve jménu Muad´Dibově, jsem kompletně ztracenej a nadšením třepu ploutvema jako pod vlivem elektrockého šoku. Tohle si bere od díla Franka Herbarta to nejlepší a přetavuje to mezi vynikající scifi seriál, navíc okořeněný Českou příchutí. (01.03.2013)

Lynchovo naturalističtější podání (dále užívám zkratku LV) Herbertova fantaskního světa mně bylo na rozdíl od většiny zdejších uživatelů bližší... Ohledně literární Duny jsem za neználka, a tak jsem se své kulturní barbarství snažil napravit jejími filmovými zpracováními. Harrisonova TV verze, která disponuje mnohem delší stopáží a náležitě ji využívá jak k rozvedení hlavní dějové linky, tak i motivů vedlejších, na které se v LV nedostalo, byla pro mne i přes tuto nezanedbatelnou výhodu mírným zklamáním. V prvním dílu TV série jsem si musel hodně dlouho zvykat na Aleca Newmana, představitele Paula Atreida, který herecky zrovna dvakrát neexceluje a zpočátku se jeho postava jeví jako neuvěřitelně nesympatický floutek, který by si zasloužil dostat na holou (zde možná tvůrcům křivdím, neboť je možné, že se zde inspirovali románovou předlohou, ale v LV byl Paul Atreid již od prvních okamžiků mnohem zajímavější a charismatičtější postavou). V průběhu zbylých dvou dílů sice nastane zlepšení, avšak Kyleu MacLachlanovi z LV tak jako tak nesahá ani po kotníky. S představitelkou Chani, Bárou Kodetovou, jsem byl spokojen mnohem více, zejména mé oční receptory, poněvadž byl na Báru stejně krásný pohled, jako na Sean Young v LV :-) Velké zklamání pro mě představoval nevýrazný hudební doprovod Graema Revella, který nemůže omlouvat ani fakt, že se jedná o TV film, a ne plnohodnotné celovečerní zpracování, neboť k „Dětem Duny", taktéž TV projektu, složil Brian Tyler famózní hudbu, která může oněm hollywoodským velkofilmům směle konkurovat. Nemám ve zvyku psát takto obsáhlé komentáře. Důvod, proč jsem tak nyní učinil, je zřejmý - Duna je natolik zajímavou látkou, že si jej zkrátka zaslouží :-) P.S. Komentář je převážně zaplněn kritikou, avšak jedná se o zajímavý snímek, který rozhodně stojí za vyzkoušení. Pouze to zkrátka jeden chlapík jménem David Lynch o 16 let dříve zvládl dle mého názoru o něco lépe :-) (12.02.2010)

Nemyslel bych že to někdy napíšu, ale líbila se mi o poznání víc Lynchova verze Duny. Byla mnohem dramatičtější, stylovější a povedenější než tahle televizní minisérie. Duna z roku 2000 je strašne ukecaná a příliš si hraje na ntelektuálskouzáležitost. V podstatě celý prostřední díl není o ničem. Jen se člověk hodinu a půl nudí u významných pohledů a velkolepých proslovů. A to že je tahle Duna podrobnější a víc se drži předlohy neberu. Je rozdíl mezi knihou a filmema některé věci by se zfilmovat neměli. Tím myslím sálodlouhé mluvící pasáže a hrozné natahováí vedlejších dějových linií. Nepříliš dobře se ukázali taky téměř všichni herci, včetně nevýrazného představitele Paula Altreida. Jediný kdo stál trochu za pozornost byla bára Kodetová. A čeští komparsisti? Ty jsem poznal na prvý pohled - prkennost, nezájem o roly, odfláknutí - hlavně že bude nějaký žvanec zadarmo a peníze. Jediné co mě zaujalo byla vizualní stránka filmu. Tady si myslím že čeští trikový a kostymerní experti udělali za málo peněz oravdu hodně muziky. I ta digitalní krajina měla něco do sebe. Do celkového pojetí snímku zapadala mnohem víc než kdyby se to celé točilo ve skutečných reáliích. Aspon to bylo takové snové a mimozemské. Ikdyž možná nechtěně. (16.11.2006)

Na televizní zpracování nadprůměrný počin. Dlouhá stopáž umožnila zpracování Herertovy klasiky bez zkracování a přeskakování méně zajímavých dějových pasáží, což někteří diváci mohou označit za zbytečné scény narušující svižnost děje. Já jsem s tím problém neměl a naopak jsem měl radost z vytvořené atmosféry planety Duna. Co dopadlo bídně v podání Lynche, se povedlo ve formátu televizní obrazovky. Na škodu je místy viditelný nízký rozpočet, jehož váhu nejvíce poznaly vizuální efekty. Fanouškům knihy doporučuji. (14.03.2010)

Harrison měl k dispozici čtyři a půl hodiny, ale chyběla mu Lynchova odvaha (nebo drzost) dostat do filmu víc původní mytologie, předlohu odvyprávěl co nejpřehledněji a to, co se přímo netýká děje, vypustil. Jenže Herbertova klasika - alespoň v mých očích - přežije všechno a výsledek je tak koukatelný, že bych klidně snesl i nášup. (08.01.2004)