Chobotnice z II. patra

Ako chlapec som sa stále na vysielanie tohto filmu v televízii veľmi tešil. Komédia je obohatená o filmové triky, v podobe postavičiek z plastelíny, čo na tú dobu bolo celkom slušné. Dosť mi však vadili Žaneta Fuchsová a ten druhý mladý ksicht, v mojom detstve sa mi tieto filmy určite páčili, len som proste z niektorých vyrástol a z iných nie. Toto bohužiaľ patrí do prvej skupiny. Škoda, že sa z toho nestalo niečo ako sú Pelíšky alebo Kurvahošigutentág, teda kultovný československý film. Asi na to ale nemal od začiatku predpoklady. Dnes už zaujme len zarytých fanúšikov. (04.02.2015)

A další příjemný závan dětství, i když už ne s tak originálním námětem o fantazijních postavičkách z modelíny. Dětská fantazie je neomezená. Zde je výsledkem nestabilního rodinného zázemí, kde se každou chvilku dá očekávat úplný rozpad. A svět fantazie je útočištěm před tvrdostí normálního života. Děti Eva (Žaneta Fuchsová) a Honzík (Milan Šimáček) Holanovi naleznou při nepovedené dovolené v Portugalsku modelínovou živou hmotu, ze které si udělají chobotničky: Modrou (hlas František Filipovský) a Zelenou (hlas Jiřina Bohdalová). Po seznamování dětí a chobotniček na ropou zasažené portugalské pláži, pak přicházejí rozverné příhody v Praze, kde se pohádkové bytosti postupně seznamují se zdejším životem a nechutnou vodou. Z dalších rolí: hysterická matka dětí Andrea (Dagmar Veškrnová-Havlová), která všechny nehody svádí na svého muže a svojí zbrklostí působí další, otec dětí Honza Holan (Pavel Zedníček), marně se snažící o rodinou idylu, Honzův spoluřidič na dálkových tratích Fára (dobrý Jiří Kodet), lehkomyslně výmluvný, šéf podmořské výpravy u portugalských břehů George (Miroslav Macháček), s čepičkou, která jako by vypadla z oka Cousteauovi, obsluha batyskafu Andreadis (Boris Rösner) a Pierre (Jan Kanyza), kteří objevili tajemnou živoucí hmotu, půvabná laborantka Eliška (Kateřina Lojdová), které hmota uteče, nekompromisní policisté v Portugalsku (Josef Bláha a Oldřich Kaiser), sousedka Holanových Veselá (Nina Divíšková), nešťastná z jejich sousedství, hrnčíř Mertlík (Vladimír Kratina), a starý učitel na penzi (Otto Šimánek). Příjemně hravá a nezbedná fantazie, kouzlo tehdy nepřístupné ciziny a půvab staré Prahy, konkrétně oblasti Kampy. Stále příjemné, stále zábavné, věčná vzpomínka. (13.06.2012)

Film, který jsem jako malá měla vždycky hrozně ráda a který mám do dneška jasně spjatý s vánocema. Myslím si, že Chobotnice nejsou jen tím klasickým dětským snímkem ale že v sobě má i trošku dramatu, když tu vidíme děti, kteří musejí přihlížet hádkám svým rodičům, které se stupňují, což pak vidíme v druhém dílu. Moc se mi tu líbí i herecké výkony. Pavel Zedníček a Dáša Veškrnová jsou v rolích rodičů skvělý a i dětsští herci hrají moc dobře. A navíc je to celkově už taková klasika. (07.06.2012)

Po letech mě překvapilo, že Chobotnice jsou poměrně depresivní dětský film. Jistě, jsou tady dětsky vděčné scény s roztomilými chobotničkami (podle mě by kultovní Bohdalka dokázala hlasem oživit i děravou botu bezdomovce). Ale film je svědectvím o těžkém údělu dětí, co musí jet na dovolenou s rozhádanými rodiči a pak sledovat pomalu se blížíci rozvod. Pamětníci se pobaví při scénkách, kde žárlivá Veškrnová (výborná, mimochodem) vyhodí Zedníčkovi z auta panenku, který okamžitě brzdí a vrhá se po ní se slovy: "Bylo v ní sto dolarů, pro Krista!" Dnešní generace nepochopí. Za zmínku stojí mikrokosmos sousedských vztahů, kde přijíždějící rodinka musí předstírat, že dovolená byla perfektní, aby se jim drbny neposmívaly - skvělá studie českého společenského úkazu. Takže, když opomeneme chobotnice se super schopnostmi, svědčící o talentu a nezměrné fantazii scénáristy Oty Hoffmana a režiséra Poláka, tohle je vyzrálý dětský film, který neschovává temnotu života dítěte... Jo a sestřih 4 hodin TV seriálu do dvou 3hodinových filmů trochu očesal děj. Škoda, že tady za pade radši nevyšel seriál. (01.07.2008)

Zdaleka ne tak svěží, vtipné a dětsky kouzelné jako Lucie, z jejíhož originálního nápadu se okatě a občas i trochu křečovitě snaží vyždímat maximální zisk. Pokud je jediným zdrojem zábavy řádění plastelíny, je možná něco špatně, navzdory tomu, že občas opravdu pobaví. Navíc šlo o poslední velkou roli talentované Žanety Fuchsové, se kterou pak bylo škaredě zameteno, což filmu v mém podvědomí přidává lehce neveselý podtext. (01.03.2012)