Ikarie XB 1

Úvodní Lackovičovo hysterické „Země není. Země nikdy nebyla!“ mi připomíná podobně hysterický výstup Petra Štěpánka v Každém mladém muži „Je mi dvacet!“ počínající jeho prohlášením, že „se rozhod, že žádný holky nejsou“. Když vzápětí čtu „Námět a scénář: Pavel Juráček“, jsem doma. Následuje klasický příklad jistého druhu filmů z 60. let: naivisticky všelidsko-morální drama ve formátu vizualizované rozhlasové hry s ultra charakterním projevem národních umělců. Při tom je zajímavé, že jde o film, který lze vskutku považovat za prototyp jistého druhu světových sci-fi trháků (vesmírná mise) (ČSSR 1963!). Což mě však na rozdíl od ostatních neplní nadšením. Spíše mě zaujala tehdejší představa taneční hudby budoucnosti. Za pozornost stojí konečné vyznění této vesmírné mise jako cesta z lidstva přes lidstvo k lidstvu – srov. nejen závěr, ale i veškeré příhody na cestě, též pokus s porodem. (25.08.2012)

Ačkoliv se ve scénáři Ikarie XB 1 několik vtipů (nebo spíš vtípků) objevilo, stále se jedná o seriózně míněný a především podařený sci-fi film, tedy událost v české kinematografii neopakovanou. Mrazivá scéna s nálezem lodi a jejím prozkoumáním je jednoznačně nejlepší, ale závěr za ní v ničem nezaostává. Jindřich Polák byl velký vizionář, který točil české filmy světovým stylem. Působivosti Ikarie pomáhá i Liškova hudba a především herečky a herci. (05.10.2011)

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. (03.09.2010)

neskutečně nudná hodina a půl, ve které se ani za pomocí všudypřítomné gravitace vlastně skoro nic nestane, přičemž tempo-nabírající konec je uměle prvoplánovitě utnutý a vše důležité by šlo sestříhat do pětinové stopáže... tak aspoň dvě hvězdy za dmsn velmi nadhodnocovanou odvahu a snahu čechoslováků prolomit tehdejší scifiledy. 40% (24.03.2011)

Prvý české sci-fi, vtedy začínajúceho režiséra Jindřicha Poláka, ktorý potom o necelých 15 rokov neskôr nakrútil film s podobnou tématikou ,,Zítra vstanu a opařím se čajem" sa dá bez okolkov označiť za klasiku svojho žánru. Film má na svoju dobu naozaj veľmi dobre prepracované triky, dokonca vraj poslúžil ako inšpirácia k nakrúteniu Star Treku. Z hercov sa mi najviac pozdávala postava Františka Smolíka, ako najstaršieho člena posádky so zaujímavým menom Anthony Hopkins (myslím si, že vtedy ešte tento fenomenálny anglický herec nebol vôbec známy a rozhodne by bolo zaujímavé vedieť, či tento film videl (-:). Film však občas pôsobí výraznejšie nudnými pasážami, pričom hlavne ku koncu by si zaslúžil aby bol napínavejším, ale musím tiež povedať, že záver je vydarený a je určite škoda, že sa nenakrútilo pokračovanie. Zvažoval som 4*, ale miestami som sa dosť nudil, navyše sci-fi nijak zvlášť nemusím, takže hodnotenie dávam s kľudným svedomím. (26.12.2007)