Lucie, postrach ulice

Kvalitní a půvabný film pro děti. Dětská fantazie osamělosti prázdnin se zhmotňuje ve dvou oživlých postavičkách z formely, barevné modelíny. Film je sestříhán z původního seriálu, vyrobeného pro západoněmeckou televizi WRD. A i když se seriál natáčel v Praze, tak jsou v něm patrné německé reálie. Dětská fantazie nemá omezení, naopak získává na rozměrech v době osamělosti. Lucie (rozkošná holčička Žaneta Fuchsová) prožívá konec letních prázdnin sama doma, když jsou kamarádky pryč a parta starších dětí ji nechce přijmout mezi sebe. A v tom se právě dostávají na svět oživlé barevné figurky formeláků, ukradených v touze po přijetí do party. Malej zelený (hlas Jiřina Bohdalová) a Velkej oranžový (hlas Josef Dvořák) pak rozehrávají s malou Lucií kolotoč zábavy a potrestání zlobivých a morousů. Malej a Velkej nezkazí žádnou zábavu, naopak přináší notnou dávku invence v kouzelných rošťárnách. Z dalších rolí: ustaraná Luciina maminka (dobrá Daniela Kolářová), bojící se o svou holčičku, hodný Luciin tatínek (dobrý Jaromír Hanzlík), hrdý na její lumpárny, vstřícný Luciin dědeček (Jiří Pleskot), nekazící žádnou zábavu, přísná paní Richterová (dobrá Hana Maciuchová), její nezbedný syn Osvald (Michael Hofbauer), velitel party starších dětí (Mahulena Bočanová, Saša Pirná, Pavel Miko a Ota Bláha), kteří se díky formelákům přesouvali od Osvalda k Lucii, doběhnutý detektiv obchodního domu (Otto Šimánek), překvapený zubař (Bořík Procházka), a jeho malý pacient (Lukáš Bech), toužící vidět malé tuleně. Dospělí jsou překvapeni, děti jsou nadšené, a duše každého se alespoň na chvíli vrací do doby kouzelného dětství. (13.06.2012)

Friedrich und Friedrich action Geselschaft. Díky tomu, že Lucie byla produkována pro západoněmeckého diváka, měl divák československý možnost vidět něco neskutečného: svůj vlastní život na adrese Růžová 15 bez komunistů. Ale depka šťastného dětství v betonu mezi světelnými křižovatkami a výkladními skříněmi je táž. Emanuelo nečtěte ten dopis! (22.02.2012)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)

Lucie postrach západoněmecké ulice. To vše určeno primárně pro německé západní děti žijící v NSR. Ovšem není důvod aby se nepodíval i děti v ČSSR a také DDR. Ta rozdílná “západní” mentalita je dobře viditelná v roce 1984 kdy jsme to viděli poprvé tam něco nehrálo, malý kluk s helmou a skejtem v ruce, dědeček v obleku a nažehlený oproti našim odrbaným důchodcům nemaje nic natož Mercedes. Kolářová ošmigáná jako správná Němka i Hanzlík je německý typ tedy “casting” vše na 1 co se týče námětu kluci s plastelíny nebo německy formely, budiž. Jen jsem nikdy nepřišel na chuť “uječen锎anetě Fuchsové, ta se mi nevadila až jako větší méně upištěná v české verzi s nádechem také západní Evropy tj. Chobotnicím které se mi líbilo víc než malá zlodějka co štípla Formelu od Necrmanna. (05.05.2023)

Sérii o chobotničkách mi doma nikdy nepouštěli, ale s Lucií to byl úplně jiný případ. V dětství bych hodnotila určitě výš, ale dospěláckou optikou mi tenhle první díl (ve skutečnosti sestříhaná první polovina seriálu natočeného pro Západní Německo, což jsem ani netušila) prostě nepřipadá tak zábavný jako jeho pokračování. (19.04.2020)