Nebeští jezdci

Už sugestivní začátek na hřbitově ukazuje, že nepůjde o jen tak ledajakou válečnou podívanou! Ne, půjde totiž o Nebeské jezdce, jeden z nejlepších flmů českovenské kinematografie! Jiří Hrzán, kterého tak nemám rád, ukázal, že hrát umí výborně a přepínat mezi vážnými a vtipnými scénami mu jde na jedničku. Tohle střídání mi nepříjde vůbec samoúčelné a ani nic podobného. (03.01.2009)

Nemám rád filmy, kde se vypráví o letcích jako o novodobých rytířích oblohy. Tady to tak prezentováno není, posádka je vylíčená , jako skupina lidí, kde sice každý mluví jiným jazykem, ale všichni si rozumí, protože jsou ve válce a atmosféra je přátelská. Na začátku se ocitneme ve válce a naši hrdinové ji přežijí = život jde dál a nekouká se na následky, protože se jede na zábavu a člověk může být alespoň na pár hodin opilý, zamilovaný prostě nemusí myslet na smrt. Piloti jsou jenom lidé a mají normální potřeby - proto průjem chodí v obzvlášť nečekaných okamžicích :-) Jakmile je ale Študent zraněn, vidí život v prostředí nemocnice plné zraněných, kryplů a nálada je na bodu mrazu, mladické nadšení z války je pryč a smrt je tak blízko. Mluva se tu neřeší a Prcek ukazuje, že národ v té době také mluvil ,jak mu zobák a narost. Prcek hraný Jiří Hrzánem je postavička, která potěší českou duší v cizím státě, je taková čecháčsko-lidská ( všichni mi můžete políbit prdel :-) a zásadně mluví na všechny česky, protože jazyk se nikdy nenaučí :-). Pohled na válku střízlivýma očima ale i lidským pohledem. (12.11.2009)

Československá válečná kinematografie nám naskýtá pohled na toto období skutečně ze všech možných stran. Zde ovšem téma překonává vše doposud natočené. Téma zakázané, téma tabuizované. Polákův protest a volání po záslužné úctě československých válečných letců ve službách královského letectva. Anglo - česká atmosféra, radovánky za těžkých časů i drsné drámo. Jedna z životních příležitostí Jiřího Hrzána potvrdit svou hereckou univerzálnost. (02.05.2012)

Meresjev, Nebeští jezdci a článok v 100+1 o letcoch kamikaze (vlastne autobiografia jedného, čo svoje poslanie nestihol splniť) spôsobili, že som na základnej škole túžil byť letcom. Potom sa mi našťastie pokazil zrak. Ale Nebeští jezdci sú z toho zoznamu, napriek skromným podmienkam v akých sa natáčali, čo do hrdinného letectva najpútavejší. Takého toho hrdinstva, ktorému veríte, čo sa nad vás nepovyšuje, skrátka si ho doba úpenlivo vypýtala a inak to nešlo... aj-jaj, iba o tom píšem a zas cítim toho chlapca, ktorý to po prvom zhliadnutí, pekných pár nocí po sebe, až kým mu spánok nedovolil vydýchnuť, sústredene natieral všetkým hákovým krížom na oblohe. "Ožilo zátiší zjizvených křídel, noc hladí obrysy palubních děl, zas do tmy odlétáš pro další příděl, květů zla z pavučin svítících střel..." (P.S. všimli ste si, že na Battle Of England som si ani nespomenul... samozrejme že nie!) (11.01.2010)

Myslím, že se nevyhnu srovnání se Svěrákovým Tmavomodrým světem. Ten je totiž o stupínek horší. Proč? Především se Poláčkovi (narozdíl od Svěráka) nepodařilo naše letce v RAF zesměšnit. Film je opravdovou nefalšovanou poctou našim pilotům. Hrzán je jednoznačně hvězdou filmu a díky němu jsem se v první polovině pěkně nasmál. Ve druhé polovině mi ale úsměv z tváře zmizel. Když si v nemocnici jeden z našich pilotů, kterému ohořel obličej, sundal roušku a odhalil tak tvář bez rtů, nadzvedl se mi žaludek. Poslední záběr filmu, kdy spolu Čech a Němec společně sedí v záchranném člunu, je opravdu to nej, co tenhle film nabízí (a Svěrákův nemá). (10.05.2004)