Nebeští jezdci

I když u nás moc ryze válečných filmů nevzniklo, Nebeští jezdci jsou výborným zástupcem žánru a neztratili by se ani v kontextu evropské kinematografie. Jindřich Polák s minimálními prostředky natočil naprosto fenomenální záležitostí, která je poctou československým letcům v Anglii a mohl si dovolit takový luxus, že skoro polovina filmu je v angličtině a s titulky! Vzhledem k omezeným možnostem tu sice akce není moc, když už ale přijde, je výborná, a i když v určitých chvílích působí zastarale, pořád je působivá a v rámci možností realistická. Příběh jako takový tedy neexistuje, protože snímek je jen sledem jednotlivých epizod, které letci prožívají, přesto to stačí k tomu, aby si publikum k hlavním postavám vytvořilo nějaký vztah a dokázalo s nimi soucítit. Polák velmi dobře zachytil atmosféru, v níž nikdo neví, kdy na něj dojde řada a na budování nějakých hlubších vztahů není čas. Nechybí tu ani několik extrémně silných momentů (scéna s popáleným letcem je bravurní ukázkou toho, jak na malém prostoru ukázat tragédii války na postavě, která je zcela vedlejší). V obsazení, které tvoří vesměs méně známí herci, vyniká Jiří Hrzán v asi životní roli Prcka, kterou si vyloženě vychutnal a svým způsobem v ní vytvořil typicky českou postavu - velkohubý žvanil, který se nechce moc přizpůsobovat prostředí, když ale o něco jde, prokáže velkou odvahu. Závěrečná scéna na člunu pak je až mrazivou obžalobou války, která nemá smysl a jen ničí životy mladých lidí. Od absolutního hodnocení dělí snímek jen přece jen dost pomalý rozjezd, v němž dvacet minut trvá, než diváka úplně vtáhne a začne se v něm něco dít. Jinak ale vynikající záležitost, jejíž vznik se v kontextu doby rovná zázraku. 75 % (02.05.2020)

Fantastický film, natočený za neuvěřitelných podmínek, málem nedokončený díky okupaci v roce 1968. Pojednává o našich letcích v Anglii u bombardovací squadrony RAF. Příběh nás seznamuje s mezinárodní osádkou bombardéru Wellington (Kanaďan, Slovák, 2 Češi, Brit atd...). Jelikož Welouš nebyl k dispozici přestavěl štáb nákladní Dakotu. S letci prožíváme nejen strach při nočních náletech, ale i jejich radosti (tancovačky, pytlačení u letiště) a lásky v dobách odpočinku mezi akcemi. Film je natočen podle knihy Richarda Husmanna (píšícího pod pseudonymem Filip Jánský) která se jmenuje taktéž Nebeští jezdci. Autor v knize zúročuje své vzpomínky na své působení u 311. bombardovací peruti RAF, kde působil jako zadní palubní střelec. Husmann měl u peruti zvláštní pověst, prý neměl stabilní osádku a ,,hostoval' po letounech. Prý se stávalo, že si k někomu odmítl sednout do bombardéru a misi absolvoval s jinou osádkou. Letoun ve kterém měl měl letět se z mise nevrátil. Nebo se prý vsadil o pivo, že projde mezi roztočenými vrtulemi těžkého čtyřmotorového bombardéru B24 Liberator..... Postava Prcka, brilantně zahrána Jiřím Hrzánem je vlastně o něm samém. Dávám 5 modrošedých nášivek CZECHOSLOVAKIA. * * * * * (23.01.2011)

Tenhle film nepatří k těm, které bych musela vyhledávat. Něco na tom filmu mi vadí a já se nějak nemůžu dopátrat toho, co to je. Nepopírám, že je to bez pochyby výborným válečný film o hrdinných letcích, kteří v drsných časech nasazovali svoje životy. Pořád se s ním ale nedokážu srovnat. Takže se na něho dívám jen po velmi zralé úvaze, když nastane ten správný čas. (16.06.2011)

Myslím, že se nevyhnu srovnání se Svěrákovým Tmavomodrým světem. Ten je totiž o stupínek horší. Proč? Především se Poláčkovi (narozdíl od Svěráka) nepodařilo naše letce v RAF zesměšnit. Film je opravdovou nefalšovanou poctou našim pilotům. Hrzán je jednoznačně hvězdou filmu a díky němu jsem se v první polovině pěkně nasmál. Ve druhé polovině mi ale úsměv z tváře zmizel. Když si v nemocnici jeden z našich pilotů, kterému ohořel obličej, sundal roušku a odhalil tak tvář bez rtů, nadzvedl se mi žaludek. Poslední záběr filmu, kdy spolu Čech a Němec společně sedí v záchranném člunu, je opravdu to nej, co tenhle film nabízí (a Svěrákův nemá). (10.05.2004)

Už sugestivní začátek na hřbitově ukazuje, že nepůjde o jen tak ledajakou válečnou podívanou! Ne, půjde totiž o Nebeské jezdce, jeden z nejlepších flmů českovenské kinematografie! Jiří Hrzán, kterého tak nemám rád, ukázal, že hrát umí výborně a přepínat mezi vážnými a vtipnými scénami mu jde na jedničku. Tohle střídání mi nepříjde vůbec samoúčelné a ani nic podobného. (03.01.2009)