Noc klavíristy

Celkem koukatelná detektivka. Pro mne s tím kouzlem, že řadu těch míst znám z dětství... Brousek se nám tu objeví v roli chladnokrevného zabijáka což je role pro něj celkem nevídaná. Překvapilo mně, že ve filmu utopili Renaulta, protože v roce 1976 byl tento auťák vlhkým ale nedostupným snem nejednoho muže. Voska byl fajn, ale nechápal jsem to jeho soukromé paralelní vyšetřování s SNB. Co čekal? Film je plný hudby Karla Svobody a dotváří mu skvělou typickou kulisu půlky sedmdesátek. V té době se detektivek točilo mraky, žánr to byl diváky oblíbený (i my čísto hádali doma ,,kdo to byl...) a když si člověk dával pozor nebylo moc kam šlápnout vedle. Gauner byl vždycky lapen, protože u SNB jiný výsledek nepřipadal v úvahu a dotyční filmaři občas u režimu získali i malé bezvýznamné plus, které se vždycky hodilo buď pro ,,nezávislejší'' tvorbu, nebo pro smazání nějaké významného mínus z minula... Dávám za 3 vajly. * * * (20.12.2020)

"Hergot, já mám taky vo pět kilo míň !!" Ne, Noc klavíristy skutečně nepojednává o hubnutí, tady jde zas a jen pouze o prachy.. Další Polákův krok do tmy, rozuměj do krimi žánrových vod, s poněkud bizarním obsazením na čele s profesionálním sportovcem Lábusem a obludnou dobovou všezlodějskou pachutí.. Zato však se skvostným Václavem Voskou.. Nicméně ta neplánovaná kritika dnes snad ještě více aktuální nesolidárností se mi jeví poměrně chvályhodnou.. (30.07.2016)

Noc klavíristy jako krimi stojí za prd, ale jako svědectví doby, kdy všichni kradli a bylo to normální, je to paráda. Vize systematicky rozkrádaného stavebnictví, kdy kdo chtěl soukromě stavět, muset "sypat" penízky těm správným lidem. Tady vidíme přesně ty kořeny toho dnešního marasmu ve státní správě a všude jinde. Příběh sám ale zas tak zábavný není, jedinou záchranou je asi dvojice Voska- Medřická, to jediné mi přislo trochu civilněji zahrané. 70% (15.09.2013)

Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. (04.03.2017)

Protože jsem na začátku nedával pozor a myl nádobí, bylo mi divný, co to maj ti študovaní inženýři za zvláštního koníčka střílet po nocích spoluobčany. Když se ale ukázalo, že obětí měl být mladý floutek s fešným knírem, bylo to jasný. Kdo by nechtěl zastřelit Kanyzu, že. I když byl plán vymyšlen nápaditě a dokonce i zpracování bylo dobré, vloudila se chybička v podobě zloděje koťat a navíc kolem šmíroval pianista z místní nálevny čtvrtý cenový. Chladnokrevný vrah tak musel vykoumat novej plán, jak to vše zaonačit a i když se zdálo, že ta jednočlenná náhrada za magneťák mu nevědomky napomohla, bylo nakonec jeho šmejdění fatální. Nehledě na to, jak chladnokrevně naš hrdina riskoval. Bylo to celkem originální a hlavně mi to přišlo poměrně svižně natočený a dobře zahraný. Po těch hrůzách, kterým jsem poslední dny věnoval čas, potešilo. (03.06.2015)