Noc klavíristy

Socialistickou budovatelskou pospolitost padesátých let nahradila postupně privatizace tohoto monopolu – vše pod zocelující rudou vlajkou. Zatímco ta první odrážela válečnou zkušenost a jako taková byla srozumitelná a pochopitelná, byť její ideologizovaný umělecký obraz, založený sociálněrealistickou estetikou, dosud působí úsměvně, kouzlem nechtěného (a v druhé řadě děsí), druhý model, přežívající do současnosti, v níž se prolnul s tzv. politickou nadstavbou, působí mdle jako kdejaký pohled do denního tisku. Vleklá expozice tohoto všeobecného přiživování, otevírající film, byť završená zločinem, o nějž mu jde především, tedy zákonitě nudí a zoufalé herecké výkony normalizačních atrap těmi stojatými vodami nepohnou. Vše se promění, až když se objeví (při vší úctě k Brouskovi) Voska a Medřická. S Voskou, byť spoutaným koktavým scénářem, totiž promlouvá i jiný jazyk, než jakým vládnou předešlí účastníci (nebo spíše: jaký jim vládne), a to nejen jazyk odcházející kulturně vzdělané generace, ale i hudba, byť jí se zde trestuhodně nedostává příliš prostoru. Tehdy se pomalu začíná rodit i drama a kdo neusnul, se může začít dívat. (04.03.2017)

Protože jsem na začátku nedával pozor a myl nádobí, bylo mi divný, co to maj ti študovaní inženýři za zvláštního koníčka střílet po nocích spoluobčany. Když se ale ukázalo, že obětí měl být mladý floutek s fešným knírem, bylo to jasný. Kdo by nechtěl zastřelit Kanyzu, že. I když byl plán vymyšlen nápaditě a dokonce i zpracování bylo dobré, vloudila se chybička v podobě zloděje koťat a navíc kolem šmíroval pianista z místní nálevny čtvrtý cenový. Chladnokrevný vrah tak musel vykoumat novej plán, jak to vše zaonačit a i když se zdálo, že ta jednočlenná náhrada za magneťák mu nevědomky napomohla, bylo nakonec jeho šmejdění fatální. Nehledě na to, jak chladnokrevně naš hrdina riskoval. Bylo to celkem originální a hlavně mi to přišlo poměrně svižně natočený a dobře zahraný. Po těch hrůzách, kterým jsem poslední dny věnoval čas, potešilo. (03.06.2015)

Moc hezky vystavěný příběh. Ačkoliv není moc co odhalovat, divák se nenudí. Herecký koncert především Otakara Brouska. Normalizační čs filmy jsou i dobré. Nechtěl bych v té době pracovat ve stavebnictví a dělat třeba jen setinu toho co inženýr Kratina, to jim všem musela po premiéře zhoustnout káva. (27.07.2019)

Předstírat, že v případě tohoto nezajímavého krimifilmu z šedivých časů tuhé normalizace máme co do činění s čímsi výjimečným je apriori vyloučená věc. Scénář šustí tak, že i špičkoví herci (Voska, Medřická, Brousek) vypouštějí z úst zbytečná slova, pokus o dialog vázne a jednotlivé záběry na sebe příliš nenavazují, čímž zaniká i to nejcennější: napětí. Není tu vlastně nic, co by rozechvívalo umdlené smysly, jež, atakovány banální hrou dvou hochštaplerů na kočku a myš, nakonec s vděčností přijímají pouhou přítomnost nonšalantního pianisty, který by ovšem bez Voskova umění, třebaže omezeného průměrným textem, pozbyl veškeré charisma a tím i důvod, proč se na tento ošumělý film vůbec dívat. (03.11.2016)

před panem Voskou smekám, paní Medřická mu zdatně a s grácií sekundovala, škoda, že si Jarda Drbohlav zahrál jen chviličku, jak dopadlo kotě, jsme se nikdy nedozvěděli...ale mladej Bartoška s Julkou Jurištovou,to bylo moc hezký....ovšem parta řemeslníků, to bylo snad nepředstíraný a natočený skrytou kamerou...kolik je teď panu Kanyzovi,potřebuju vytapetovat! (18.05.2020)