Šepoty a výkřiky

Tento film na mne zapůsobil za všech Bergmanových filmů asi nejvíce. Jde o opravdu hutný koncentrát deprese s některými opravdu drsnými scénami (sténání Agnes, střep), který je ale zároveň úžasný. Úžasný v dokonale navozené stísňující atmosféře a postupném rozkrývání charakterů hlavních postav, které vyplouvají na povrch po celý film. Všechno se dozvídáte z malých útržků - postupně. Ze vzpomínek, z chování, z pohledů...Opravdu dobrý film. Doporučuji. (14.11.2005)

Ano, opět nevím, co napsat, ale prostě musím. K začátku filmu jsem přistupoval trochu ospale, což vedlo k mírnému klimbání, ale jakmile jsem se dostal trochu pod povrch, nespustil jsem z tohoto majstrštyku oči. Nebudu nijak rozebírat stylizaci do červené, kterou tady každý opěvuje, protože je mi to úplně jedno. Tohle je film o vztazích a psychice a krvavě vypadající střihy jsou cool a je to pro leckoho vizuální oživení, ale jestli si z filmu někdo odnese jenom todle, tak potěš pánbůh... Nebudu nic prozrazovat, každý si ty symboly musí rozluštit sám a k jednotlivým "medailonkům" postav, které nakonec nejsou tím, čím se zdají být (ha, až twinpeaksovská fráze), si také musíte najít cestu podle svého. Teď mě tak napadá, že poslední věta dělá z celého komentu jen bezmyšlenkovité a pseudointelektuální blábolení a působí dojmem, že vlastně vůbec nemám ponětí, o čem to tu plácám. Na to můžu říct jen jednu věc - doporučuji. Podívejte se na to a budete blábolit taky. Je totiž hodně těžké něco takového verbálně či literárně uchopit, přestože vnitřně to chápete. Však víte, co myslim. Jenom musím dodat, že tohle je moje prvotní seznámení s Bergmanem, takže jestli se jedná o slabý odvar jeho jiných děl, tak příště asi umřu... 95%. (31.01.2008)

Dlouho jsem váhala mezi 3 a 4*, ale nakonec hodnotím jako slabší nadprůměr-tedy 3. Film mě zaujal a celkem se mi líbil, především tedy ta švédština, ale i herecké výkony a atmosféra byly působivé. Bohužel, co vše tento dojem nakonec pokazí, je závěr. Tam jsem s začínala ztrácet, nevím, co tím bylo myšleno a jak to bylo myšleno... (23.06.2012)

Tak nevim, Sedma pecet byla paradni, Sepoty a vykriky me uplne minuly. Vyvolavalo to ve me pocity, vyjit ven na ulici a prostrelit si hlavu. Dlouhe tahle zabery na zenu, ktera nepromluvi, ale jenom svoji mimikou stvarnuje postavu, sice dokazuje hercovo skutecny um, ovsem me to absolutne nic nerikalo. Byt nucen podivat se na to jeste jednou, by pro me bylo jiste utrpenim, to bych radeji jezdil na kole bez sedacky. (26.07.2008)

Dívala jsem se před týdnem na Personu a musím říct, že se mi líbila více než oceňované Šepoty a výkřiky. Opět obdivuji Bergmana, jak dokázal natočit ženy se všemi jejich pocity a trablemi, touhami... Tohle z mužů neumí jen tak někdo. Napadá mě Woody Allen a on, pak bych musela dlouze přemýšlet. Kromě geniálního vykreslení ženského nitra mě tento film ještě zaujal něčím jiným - je děsivě depresivní. Nevím, možná to tak působí jen na mě, ale při sledování jsem se místy necítila vůbec dobře. (17.06.2013)