Reklama

Reklama

Šepoty a výkřiky

  • Švédsko Viskningar och rop (více)
Promo

Neutěšený, meditativní obraz lidské samoty tváří v tvář smrti. Děj snímku se odehrává koncem 19. století. Dvě zámožné sestry (Ingrid Thulinová a Liv Ullmannová) přijíždějí na rodinný statek, aby se svou smrtelně nemocnou setrou (Harriet Anderssonová) strávili poslední dny jejího života. Zatímco obě ženy, poznamenány manželstvím a egoismem, nejsou vůči umírající schopny vyvinout citový vztah, nesobecká služebná (Kari Sylwanová), která ji ošetřuje, pečuje o každou její potřebu a poskytuje jí čistou, bezmeznou lásku.
Kruté a zároveň utěšující Šepoty a výkřiky odhalují složitou krajinu lidského utrpení, žalu a soucitu, kterou svým neobyčejným výkonem oživují Bergmanovi osvědčení herci.
Film získal mnoho zahraničních poct, nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu za rok 1973, dále Oscara za kameru (S. Nykvist) a Cenu Nejvyšší technické komise na MFF v Cannes 1973. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Promo

Recenze (165)

Radko 

všechny recenze uživatele

Spočiatku nudné a akademické dielko odohrávajúce sa v prepychovom rodinnom sídle sa postupne mení na dusnú drámu troch sestier a jednej slúžky. Úvodné scény dostanú neskôr zmysel v štruktúre filmu, predstavujúceho najrôznejšíe odtienky ženskej psychiky. Túžba po dotyku, pohladení, vľúdnom slove a úsmeve je blízka zrejme každému a podľa mňa je v popredí celého filmu. Postavy sú nabité neskutočne prepleteným klbkom citov oscilujúcich od príkrej odpudivosti a nenávisti až k jemnému maznaniu a citlivému úsmevu. Prelínanie časových rovín, vstup mystických udalostí, šokujúce scény a na druhej strane veľmi láskyplné obrazy tvoria v zväčša červeno bielo ladených obrazoch výnimočné dielo. Miestami sa po silnej scéne akoby zastaví čas a do popredia vystúpi zastavený obraz, pripomínajúci diela slávnych maliarov. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Šepoty a výkřiky nejdou jednoduše popsat. Pro mě asi to nejhutnější a nejdepresivnější Bergmanovo dílo. Hodně tíživý kalibr. Myslím, že spousta lidí by tento film ani nedokázala unést. Tváří v tvář utrpení v té nejsyrovější podobě. Kamera Svena Nyqvista dodává celému snímku ještě více na naléhavosti a jakési nemilosrdné autentičnosti. Působivé ztvárnění ženských obličejů při flashbacích, kterak je jedna strana tváře zahalena ve stínu a druhá vystupuje do světla. Liv Ullman je zde asi nejkrásnější ze všech Bergmanových filmech, v nichž jsem ji dosud viděla. Nejsilnější scénou je pro mě "Agnes se přitížilo," v níž její sípání přejde až do hlasitých výkřiků plných mučivé bolesti, které Vám zajedou až pod kůži a při nichž tuhne krev v žilách. Srdce mi při této scéně hlasitě tlouklo, byla jsem zcela konsternována, neschopna pohybu. Při jejích slovech, pronesených v tom nejhroznějším utrpení, "Copak mi nikdo nepomůžete?!" jsem měla pocit, jakoby prosila nás, mě, abychom jí pomohli. Rozhodně se nejedná o film, který bych dokázala zhlédnout podruhé, či snad vícekrát. ()

Reklama

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Bergman a nuda? Nerozumiem. Nuda preto, že sú tam dlhé scény? Zlaté časy starého dobrého euro filmu, keď nedostižným kvalitatívnym vrcholom ešte nebola reklama na Kinder Bueno (strih po 1 alebo 2 sekundách)! Alebo nuda preto, že autora priťahujú tak šialene triviálne témy? Tie sa ale týkajú každého z nás. Alebo preto, že slovutný pán režisér volí neprimerané prostriedky na zvládnutie látky? Extrémne citové prežitky kombinuje s divadelne chutiacim minimalizmom, čo mi pripadá celkom zmysluplné a v konečnom výraze mimoriadne strhujúce. Obdobnú kvalitu v rámci spracovávanej tematiky dosiahol snáď jedine Nór Edvard Munch (viaceré obrazy na tému pozostalých v tiesnivom interiéri so zosnulým, najmä obraz s malým dievčatkom a mŕtvou matkou). Keď už som pri severskej maľbe, niektoré interiéry zarážajúco pripomínajú zlovestné (alebo snáď hrobovo pokojné či mrtvolne tiché?) komnaty, aké maľoval Dán Wilhelm Hammershoi. Bergman nie je hysterický. Dobre si uvedomuje, že komorné spracovanie emocionálne jednoznačného sujetu si vyžaduje primerane agresívnu stratégiu (to aby prebudil všetkých šťastne zombifikujúcich neo-biedermeierovských spoluobčanov). Harriet Anderssonová reve z plných pľúc tak strašne ako Diora Baird z "Texaského masakru: Počiatok". Prekáža porovnanie s tzv. subkultúrou? Ale veď Bergman sám vedome narába (možno v neuvedomelej nadväznosti na severský magický realizmus - Gosta Berling od Selmy Lagerlofovej) s hororom - nie s prvkami hororu, s hororom. Sinavá mŕtvola sa zúfalo dožaduje kúska lásky (Ingrid Thulin: "Ale veď sa už rozkladá!"). To je tak obludné a dojímavé zároveň, že v divákovi pulzujú emócie všetkými smermi. A vracajú sa okysličené. Dokonalá transfúzia. Pán Bergman nehysterčí, proste si len robí svoju prácu. Ako najlepšie vie. Škoda len, že ľudia s obľubou zvyknú nepočúvať nielen šepoty, ale i výkriky a artikulujú bez toho, aby niečo povedali. Ibsen, Čechov a možno i Romero :-) by dali 5. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Bergmana mám rád, ale (jako hodně lidem, jak tak koukám) Šepoty a výkřiky mi ne úplně sedly. Narozdíl od gouryelly nevidím chybu v přehnaném množství výkřiků, ale naopak v přehnaném množství šepotů. Film začíná asi sedmiminutovým vstáváním nemocné sestry. Já vím, že na tom Bergman ukáže její zoufalství, strach ze smrti a vůbec všechno, co by jiný filmař musel nacpat do čtvrthodinového dialogu. Obdivuju ho za to. Ale nic to nemění na tom, že dívat se skoro deset minut na ženu, která vstává z postele, je to pro diváka ubíjející. Některé záběry mi přišly až moc nerealistické (tím nemyslím snové pasáže), což se dá skousnout třeba v Personě, ale ne v realistickém dramatu. Přesto tenhle film doporučuju. Některé scény jako kdyby Bergman netočil, ale maloval (např. slavná scéna, kde služka má v klíně umírající a utěšuje ji - hotový barokní obraz). ()

JAn odpad!

všechny recenze uživatele

Bergmanofilové, jděte se vycpat! Tohle byla čistá sračka. Co jiného může deprimovat, mě nudilo. Nijaké, nezajímavé a zbytečné. Jen mě děsilo, co může přijít dál. Ale proč vlastně Šepoty a výkřiky? Když bdíte, tak se šeptá, ale jakmile zamhouříte oka, či se vám podaří, byť jen na okamžit, usnout, začne se křičet. Už nikdy nenechám studenta filmových věd vybírat, na co se budeme dívat. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (8)

  • Ingmar Bergman snímek natočil za své peníze. (Terva)
  • Film získal v roce 1973 nejvyšší ocenění Švédského filmového ústavu a cenu Nejvyšší technické komise na Filmovém festivalu v Cannes. (Lynette)

Reklama

Reklama