Chicago

Nechci Chicago srovnávat ani s jeho současníkem (Moulin Rouge) a rozhodně ne s Fosseho All that jazz (s kterým nemá společného lautr nic)... Jde o výborně odvedenou řemeslnou práci s několika slušnýma písničkama, z toho jsou pro mě dvě dobré (Gereova novinářská a Reilyho Mr. Celophane) a jedna skvělá (tango šesti na smrt odsouzených žen), herecky zvládnuto, větší prostor dostává jen Zellwegerová, která obtloustlou naivku sice zvládla skvěle, ale zároveň tak slizce, že mi to trošku kazí dojem. Jako vždy nezklamal Reily, který byl pro mě nejsympatičtější postavou... Nebyl jsem vyloženě zklamaný, ale čekal jsem víc 70% (21.06.2006)

Takže jednoduchá krimi/soudní drama se dá vyprávět i tak, že na příběh naroubujete úplně jiný žánr, jejichž kombinace jinak vyvolává žaludeční křeče (muzikál), ozdobíte okvětními lístky (vězení, soud atd.), přidáte dvě tyčinky (Catherine + Renée) a jednoho pestíka (Richard). Já vím, že ta pohlaví jsou opačně, ale češtinářsky mi toto přirovnání sedí více. A tyto pohlavní orgány slouží k produkci pylu (hudby a tanečních čísel). Co na tom, že morálně jsou snad všichni "čistí" jako kanalizační přípojka pod Chicagem? Co na tom, že jediná kladná postava je vylíčena jako kastrovaný samec kozy nádavkem obohacený o mozek, v němž je tlak plynu mnohem nižší než při běžném atmosférickém tlaku (vakuum)? Co na tom, že svět je vylíčen jako podium absurdní komedie? Co na tom, že k pozlátku slávy i bohatství se dá dospět díky provinění v souladu s § 140 trestního zákoníku? Co na tom, že téměř nulová schopnost sebereflexe hlavní hrdinky vede k potlačení svědomí a lítosti a že jiné city krom nenávisti jsou tabu? Co na tom, že se produkty limbických center (žádostivost) zaměřují jen na "úspěch"? Co na tom, že se z vražedkyně dělá obětní celebrita? Co na tom, že celý film je vlastně rub morálních kvalit bez líce? Co na tom? Nic, protože tahle věc má šmrnc, díky němuž vše výše uvedené (pro tento případ a jen pro něj) odpouštím. (12.10.2012)

Chicago má propracovaný a komplexní děj (narozdíl od MR), taneční čísla jsou perfektní, nejen choreografií, ale i zasazením (opět bod oproti MR), herecké/taneční/pěvecké výkony jsou vynikající (stejně jako v MR), písničký vás chytnou (pokud vám nevadí jazz), třešničkou je vlastně zvrhlá podstata toho příběhu. Precizní, brilantní, SKOROperfektní. Moulin Rouge byl možná jednoduší, ale měl SRDCE a byl nabitý emocemi. Tohle Chicago postrádá. 90% (30.04.2003)

Napriek množstvu pozbieraných Oscarov, si myslím, že muzikály (ak by ich vzniklo ročne viac) mali byť samostatnou kategóriou. Príbeh v nich je skôr vedľajší a je iba kľúčom k speváckym číslam a tie vám buď sadnú, alebo nie. Tu sa mi páčilo iba spoločné vystúpenie "nežných vrahov", ale inak ma to veľmi nenadchlo. Sošku mal toho roku určite prevziať Roman Polanski s filmom Pianista, ktorý u divákov zabodoval určite viac. Celkovo okrem muzikálu Vlasy som myslím máloktorému dal štyri hviezdy. Radšej mám film v pravom zmysle slova. 60%. (11.04.2012)

Výtečná inteligentní zábava se skvělou hudbou a spoustou energie. Vyčítat nedostatek emocí je nesmysl, protože o to tvůrcům zjevně nešlo. Jediná láska, jakou tu hrdinové prožívají, je totiž láska k sobě samému, takže skutečně nelze očekávat romanci typu Moulin Rouge (a to nic proti MR, ten mám ještě o chlup radši). A Zellwegerová je prostě úžasná. Zašel jsem na Chicago do kina i podruhé a asi půjdu ještě jednou, protože se mi to začíná líbit čím dál víc. BRAVO! (15.05.2003)