V pasti

Atmosféricky vynikající. Prostředí luxusní. Rozjezd dost pomalý. Herecky dost slušné. Celkem taková klasická severská krimoška, tentokrát z Islandu. Máme tady i nějaké osobní roviny a podobně. Rozjed byl ovšem hodně pomalý, možná až 4 díly, což je z 10ti docela dost. Každopádně zbytekseriálu už je výborný. (20.02.2018)

Fortitude po islandsku. Pro fanoušky amerických seriálů to může být trochu šok, protože seriál vědomě polidšťuje všechna akční klišé. Policisté tápou, dělají chyby a kloužou po ledu, všechny vraždy a nehody nejsou dílem inferiálních zrůd, ale obyčejných lidí, kteří se prostě - vinou okolností nebo vlastních ambicí - ocitli v bezvýchodném postavení a začali kousat kolem sebe. V několika místech ta umírněnost trochu zpomaluje děj, místy je dokonce směšná, ale celkově dokonale ladí s atmosférou seriálu, a vlastně i islandskou mentalitou. Ssoni jedou. (28.06.2016)

Chytrý, složitý a přitom srozumitelně vyprávěný příběh zasazený do neskutečně drsného islandského povětří. Zápletky kriminální , rodinné i různorodě jinak vztahové jsou vedené překvapivě a přitom přirozeně, zkrátka radost pohledět. Mimo toto všechno je film tažený skvělým a civilně hrajícím Ólafur Darri Ólafssonem. (24.02.2018)

1. série: Muzika může být skvělá, výprava může být s kamerou a sceneriemi dokonalá a skvěle atmosférická. Můžete mít hodně. Ale pokud nemáte jednoduše příběh, tak se moc daleko nedostanete. Není to tak nějak všechno. Kdybych se chtěl dívat na hezkou přírodu zapnu si novější Zázračnou planetu. Jakoby samozřejmě, on zde příběh byl. Ale pro mne to spíše bylo plácání se od ničeho k dalšímu ničemu, co pro mne vedlo k jednomu z nejzdlouhavějších zážitků mezi seriály za poslední dobu. Už první díl mne nijak neoslovil a poté, když se příběh ani nijak nikam nedostával, tak mi bylo jasné, že skákat radostí asi nebudu. Ať už za tím můžou stát jakákoliv jména, tak i přesto mi stále připadá, že jakákoliv produkce z Islandu je pro mne kupodivu fatální. A to v tom smyslu, že mi to nepřináší žádný zážitek ani zdaleka. Spíše bych to nazval otravnou a brutální nudou. Zde zcela jasně promlouvá subjektivita, jak jinak, jako vždycky. Ale nic to nemění na faktu, že pro mne tato událost byla politováníhodná. Druhá série je odložena s tím, že není na Netflixu. Až bude... dám tomu novou a druhou šanci. Ale nevstupuji do toho s nadšením. Spíše s odporem, že i Georg Simon Ohm se obrací v hrobě. (12.08.2019)

Opravdu ti závidím. / Proč? / Nepocházíš z tohoto města. Nemusíš se dívat do té propasti. Ófærð navazuje na dlouhou tradici filmů a seriálů přibližujících bezedné hrůzy maloměsta - místa, z něhož se těžko uniká, i když právě nezuří sněžná bouře či nepadají laviny. Pod povrchem rustikální idyly tlí rašelinné vrstvy podrazů, zločinů, zvrhlostí, malosti a těl. A když se hnilobné plyny nashromáždí v jisté hraniční hustotě, někoho odkráglují a v různém stupni rozkladu vyplave úplně všechno. V takové chvíli by se jeden nejraději okamžitě přestěhoval do alespoň středně velkého sídla, třeba Reykjavíku. Možná není důvod vše srovnávat s Twin Peaks, ale zde opět nutno: Jde v počátku o mrtvou dívku, falešná obvinění, oheň, který s leckým leckam zajde. I zde je hotel, menší podnik na zpracování ryb a stopy vedoucí vysoko; nikoliv snad až kamsi do temného iglů, ale skoro. A mistr vikingských žalozpěvů místy cituje Angela Badalamentiho doslovně. Fascinující zjištění, že drsní Islanďané si ani v tom nejhorším počasí nezapínají bundy. (15.12.2019)