Afrikou na pionýru

Sledování v průběhu pandemie COVID-19 v autokině na nákladovém nádraží Žižkov dodalo snímku trochu jiný rozměr. O to víc jsem si asi užil tu bezstarostnou atmosféru, kterou z plátna hlavní protagonista a šílenec v dobrém slova smyslu, který dal celý projekt dohromady - Marek Slovodník, šíří. Chápu, že nebýt "trabantistů", tak by Afrikou na pionýru nikdy nevzniklo, ale za sebe musím přiznat, že mě jednostopá verze cestování paradoxně bavila více, než její dvoustopí "rodičové". Abych neuváděl jen samé osobně zaujaté vjemy, tak je třeba rozhodně ocenit výbornou kompozici záběrů, které jawisti po cestě pořídili. (13.07.2020)

Existuje-li v současné době overtourismu a zvyšujících se globálních sociálních rozdílů a z toho vyplývajících migračních vln, zbytečnější typ dokumentu, je to cestopis bílého Evropana. V Česku a Slovensku nicméně vymysleli lišáckou metodu, jak si onen cestopis obhájit jakožto staromilské nebezpečné dobrodružství a to tím, že se limitují archaickými dopravními prostředky. Skrze to naberou sponzory na cestu, pro ty pak musí natočit dokument z výpravy, kde jsou jejich značky vidět a zbytek lidí jsou konzumenti motivačních videí a těch pár Othellů, co se na tyhle věci dívají, aby byli zkrátka v obraze. Ať už to jsou trabanty, tatry, nějaký zarezlý motorky a vůbec, výsledek je stejný - je to pořád cestopis, akorát obohacený tím, že se jim každou chvilku vysere technika. Jedinou spásou by pak mohlo být charisma zúčastněných (což je věc, která pro mě zachraňuje Přibáň), nicméně v tomto případě to padá na hubu šíleně, protože zdejší cestovatelé jsou... no prostě hrozný Slováci. Permanentně se tam mátožej jak rozmazlený děcka v zoo, nejsou schopný se naučit alespoň základní fráze jazyka země do který jedou, zato když mají možnost, tak si vezmou od místního misijního kněze jídlo, které má pro místní bezdomovce a ty pak s ním jdou nakrmit jak kůzlátka v lesoparku, u čehož rozumují "Keby alespoň nefetovali..." Bože v tý bandě nechybí ani nesnesitelnej týpek, co hraje na ukulele! Ze stránky formy je to hodně lo-fi, protože krom obligátních dronových a gopro záběrů (zííív uááá) má většina obrazů nezajímavý kompozice a je hrozně halabala na sebe nastříhaná, což ještě vyniká v pitomém využití hudby, kterou objevíte v jakékoli hudební databance pod tagy "africa" a "adventure". Poslední kapka vody do pančovaného benzínu je pak ten fakin overvoice, který zní jak z nějakého korporátního team buildingového videa a regulérně jsem během něj zjistil, že mi ve filmu chybí Adam Lelek. Ale dozvíte se z něj něco o tom, že svoboda je důležitá a pro všechny. Jsem zvědavej, kam se tyhle cestopisy se sebelimitujícími výletníky nakonec dostanou, nicméně nemůžu úplně slíbit, že až někdo zase bude natáčet, jak jde pěšky do Pekingu se zavázanejma tkaničkama nebo napříč Nepálem na kolečkových bruslích, budu u toho. V jeho vlastním zájmu. (12.08.2020)

A ten šílený, i když nakonec uskutečněný, plán a strasti plná cesta, jež dokonce přestala být na deset dní sranda, se nakonec stala duševním obohacením, je to nejen road movie ale i přírodopisný a sociální dokument z kontinentu zrodu člověka...zajímavý výlet do minulosti, jež je zašpiněná současností, ale vidět zase jednou veselé a skotačící africké děti či inspirativně pomáhající osoby, člověka nádherně na chvíli uchlácholí, takže díky, chalani. [Kino Citadela] (24.05.2020)

Tak jestli sem dával těm posledním Trabantům 5 hvězdiček, tak fichtlům bych musel dát 7... Tohle se vážně povedlo. Je krásně vidět, jak si kluci dali práci i menším scénářem, kterej tomu však dal ty správný koule. Výběr hudby je taky o poznání chytlavější a údernější než v trabantech. Taky mi přijde taková srandovnější posádka, která to sice má celkem dost naplánovaný, ale i je tam dost punku. Nejvíc si budu pamatovat Africký gheto, kam se šli podívat, z toho jak ti "lidi" dejchaj z petky asi naftu a sou uplně mimo a pak závěrečná malárie. Nejdříf sem si myslel, že si dělaj kucí prdel, ale bylo vidět, že jim šlo o život. Oproti trfabantům je tady i mnohem důkladnější kamera, která se nebojí točit i fakt krutý věci. No a záběry z drona a do toho ta podmanivá africká hudba... Z toho sem si málem cvrknul. Fakt zatím nejlepší road dokumentofilm, kterej sem viděl - BRAVÓÓÓÓ!!!! (21.04.2020)

Je mi vlastne hrozne ľúto, čo teraz poviem, ale mňa už to nebaví. Možno som urobila veľkú chybu, že som si nedala medzi poslednými trabantami a pioniermi väčšiu pauzu, ale príde mi to už len ako pokus o rekapituláciu toho, čo sa stalo. Vykradnuté svojim spôsobom. Na druhú stranu som rada, že je tento seriál/film tak úspešný, chlapci si zaslúžia veľký rešpekt a obdiv. Tuná kokot drevený, plechom pobitý je stále výborný chalanisko so skvelým humorom a odhodlaním. Je to mnou, a preto sama pre seba po nejakej tej pol hodinke uzatváram pioniera, a možno sa k nemu raz, v lepšej nálade, vrátim. (30.01.2021)