Režie:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Robert De Niro, Gérard Depardieu, Dominique Sanda, Francesca Bertini, Stefania Casini, Sterling Hayden, Alida Valli, Stefania Sandrelli, Donald Sutherland (více)Obsahy(2)
Film XX. století představuje vrchol tvorby italského mistra Bernarda Bertolucciho (1940–2018), je to monumentální alegorie politického vývoje Itálie (a Evropy) první poloviny minulého století a zároveň troufalý pokus o filozofický výklad tohoto vývoje. Dvě mocné síly ženou veškeré dění kupředu: třídní boj a sex. Učení Karla Marxe a Sigmunda Freuda nebylo nikdy předtím a nikdy potom skloubeno a převedeno do filmových obrazů tak „frontálně“. Určitě lze tvrdit, že po padesáti letech, v dnešních eroticky i myšlenkově ustrašených časech, by podobně odvážný film už nebylo možné natočit. Snímek se odehrává v severní Itálii a líčí přátelství a věčné potyčky dvou mužů – statkáře Alfreda Berlinghieriho (De Niro) a rolníka Olma Dalcò (Depardieu) –, kteří jsou svědky a účastníky politických konfliktů mezi fašismem a komunismem. Ústřední hereckou dvojici doplňují legendy klasického Hollywoodu Burt Lancaster a Sterling Hayden, ale také největší primadony zlaté éry italského filmu Alida Valli a Francesca Bertini. Zvráceně sadistickému archetypálnímu Zlu propůjčil tvář Kanaďan Donald Sutherland. (NFA)
(více)Videa (1)
Recenze (70)
Ťažko to hodnotiť z pozície dnešného diváka. Ten film mal svoju výpovednú hodnotu v dobe kedy vznikol. Nepochybujem o tom. Či už sa jednalo o to ako šokoval alebo o to, čo zobrazoval. Bertolucci si stále holduje v poetickej perverzite. Namiesto politiky a vojnového násilia film ukazuje akúsi hru na moc, ktorá si v priebehu príbehu niekoľko vymení pozície. Konflikt je tu ale jednoznačný. Prostý ľud verzus bohatý ľud. De Niro, Depardieu, Sutherland vo svojich úlohách veľmi presvedčivý. Storaro a jeho kamera vás prinúti dôverne poznať prostredie v ktorom sa príbeh odohrával a Morricone sem tam hodí nejaký ten zaujímavý a melodický motív. V zásade spokojnosť. Nenudil som sa. Mnohé scény sú dosť silné - zabitie chlapca, epileptická prostitútka alebo napichovanie žiab na háčiky. Veľa obrazov mi v hlave z tohto filmu ostane. A to je myslím účel toho všetkého. Môžete o tom filme hovoriť čokoľvek pozitívne alebo negatívne. Ale určite si ho zapamätáte. ()
Viacgeneračný príbeh jednej statkárskej rodiny aj s "príslušenstvom" dopláca hlavne na svoju monštróznu stopáž, ktorá pripomína stopáž seriálu s mnohými časťami. Viacero postáv vyzeralo ako vystrihnutých z cvokárne, a ani k jednej som si nedokázal vytvoriť vzťah a viacmenej mi bolo jedno, ako skončia. Naviac je tu až nechutná socialistická agitka, ktorá mi od začiatku liezla hore krkom. Drsný až surový prístup (zabíjačka, surovosti na zvieratách) nebol celkom namieste, aj keď práve vďaka takýmto (a mainstream tiež odvážnym sexuálnym) scénam sa film zaryje do pamäte. Z hercov vypichnem Donalda Sutherlanda, ktorý fašistu zahral diabolsky, aj keď celé to dianie okolo fašistov bolo často príliš špičkované. Ale práve vďaka nástupu fašizmu nabral dovtedy relatívne nudný a nekonečne dlhý príbeh grády. Skrytí komunisti a otvorení revolucionári ale isto budú kričať blahom už od začiatku. ()
Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". ()
No, moc delších filmů jsem opravdu neviděl. Bylo to opravdu moc, ale na druhou stranu musím uznat, že to měl Bertolucci skutečně dobře vymyšlené a pořád se něco děje, je zde vývoj, a to hlavně díky skvělým hereckým výkonům. Co si budeme povídat, ty známé ksichty vás nutí o něco více, abyste se dívali pořád dál. ()
Bertolucciho více než pětihodinová epopej popisuje první polovinu dvacátého století, kdy se prastaré svazky mezi pánem a podřízeným sedlákem měnily z "idylického" soužití v nenávistné politikaření. Celý příběh je symbolicky postaven na třech postavách - v roce 1900 se narodivších Alfredovi (Robert de Niro), pocházejícím z bohaté rodiny, sedlákovi Olmovi (Gerard Depardieu), a postupem doby též fašistickém kruťasovi Attilovi (Donald Sutherland). Film je ohraničen dnem osvobození Itálie a závěrečným bojem ideologií fašismu a komunismu, kteréžto definitivně pohřbily staré pořádky a zamíchaly dějinami dvacátého století. Většina filmu však sleduje osudy hlavních hrdinů od dětských let, kdy Alfredo a Olmo jsou nejlepšími kamarády (a přitom stojí na opačných stranách sociálního rozvrstvení), přes první světovou válku a zrod italského fašismu, který je zde symbolicky ztvárněn postavou Attily, až k druhé světové válce, kdy vztah liberálního Alfreda a socialisty Olma zřetelně ochladl. Bertolucci klade v tomto snímku důraz na marxistický pohled, zejména v poslední půlhodině se zdá vesnický idealismus místy až přehnaný, ale alespoň pro mě závěr vyznívá tak, že vítězem není ani černá ani rudá, že jde jen o střídání moci - viz emotivní a patetické výkřiky: "Pán je mrtev ale Alfredo Berlinghieri je živý" a následně, poté, co partyzáni sesbírají zbraně, Alfredovo: "Pán je naživu". XX. století je rozsáhlé dílo s několika na svou dobu hodně kontroverzními sexuálními scénami, ale po všech stránkách je to snímek výjimečný - skvělým scénářem, krásnou kamerou, hudbou (Morricone) prvotřídím hereckým obsazním i výkony oplývající. Řekne mi někdo, proč to u nás není tak známé? ()
Galerie (33)
Zajímavosti (11)
- Rozšířená 318minutová verze filmu byla zveřejněna poprvé v Bělehradě 12. dubna 2007. (G.THOMPSON)
- V době vydání byl kritizován newyorský přízvuk Roberta De Nira. (G.THOMPSON)
- Jack Nicholson byl zvažován do role Alfreda Berlinghieriho. (D3VIL)
Reklama