XX. století

Nakonec dávám pět hvězd, protože je to film opravdu jedinečný. Už ta stopáž je úctyhodná. Příběh v tomto filmu je velice zajímavě vykonstruován a obsadit do hlavních rolí mé dva oblíbené vynikající herce byl jistě dobrý tah. Je zajímavé, jak si autor vyhrál s tématem přátelství, navíc když je to přátelství mezi patriciem a plebejem. (08.12.2012)

Tak ako Posledné tango v Paríži je otravným a nudným intelektuálnym komorným predstavením pre unudených študentov filozofie a filmovej kritiky, je Novecento brutál naturalistické, boľševicky nevyberavo útočné a fašisticky desivo ponižujúce širokospektrálne divadlo. Pre oči aj myseľ veľkorysé a nezabudnuteľné. Vysoké i nízke. Bertolucciho Opus magnum, De Nirova aj Depardieova, Sandovej aj Sutherlandova najlepšia herecká príležitosť. A viete, čo je najhorší dedičný hriech? "Mať sračku a mlieko v hlave!" "Celý život len hovno a mlieko.". (16.10.2020)

Konečně jsem se k Novecentu dokopal, za což jsem nesmírně rád. Ačkoliv je film časově náročný, tak se mi podařilo dokoukat ho až do konce, a vážně to stálo za to. Perfektně strukturovaný příběh s autentickou výpravou, který navzdory své šíleně dlouhé stopáži nepůsobí zdlouhavě a je v něm vše, co by mělo, respektive to co oko umělce B. Bertolucciho uznalo za vhodné. Troufale prohlásím, že XX. století je co se týče kvalit velmi srovnatelné s Kmotrem, protože i zde se jedná o bezchybné filmové dílo s velmi zdařilou výpravou podobného charakteru. Zážitek, na který asi jen tak nezapomenu, především na sadistického Attilu, zarytým zastáncem fašistického hnutí, v podání nepřekonatelného Donalda Sutherlanda, vývoj a zkázu panství Berlinghierů a plno nezapomenutelných scén, jež se ve filmu objevily. Další velkolepé dílo, o jehož zhudebnění se postaral maestro Ennio Morricone, a společně tak s Bernardem Bertoluccim vytvořil jeden z nejcennějších klenotů italské kinematografie. Vřele doporučuji, ale nepočítejte s tím, že se tento pětihodinový kontroverzní film ze 70. let jen tak objeví v televizi. 10/10. (27.03.2015)

Ak si Bertolucci myslel, že je v rámci naturalizmu dôležité ukazovať nám rezanie prasaťa, masírovanie konského análu, alebo ako si desaťročný chlapec sťahuje predkožku, prečo nám rovno nepredviedol exkurziu naprieč žumpou? Ľudia predsa musia chodiť na záchod; naturalizmus! Najväčším negatívom sú ale trapné karikatúry záporákov jak z ruskej rozprávky, a nedostatočný priestor (pri vyše päťhodinovej stopáži) venovaný tým ozaj dôležitým veciam, ako je kamarátstvo Alfreda a Olma ako detí, kamrátstvo Alfreda a Olma ako dospelých, Adin alkoholizmus, nástup fašizmu, atď. Chápem ten formát, že to (aj napriek názvu) nemal byť film o komunizme a fašizme, ale príbeh páru rodín naprieč generáciami na pozadí spoločenských zmien, a aj tak som mal väčšiu časť filmu pocit, že tam veľa dôležitého proste chýba. Na druhú stranu, ani pri tej megastopáži som sa takmer vôbec nenudil, a niekoľko scén hlavne v druhej a tretej hodine filmu (smrť starého pána, epileptička, prvý sex s Adou, roľnícky odpor, kokain), a v závere, keď jednu z dvoch najchorejších ideológií v histórii ľudstva vystrieda druhá, je naozaj vynikajúcich. Ak ale nutne nepotrebujete vidiet žaluď Roberta De Nira, pustite si radšej Plechový bubienok. (17.10.2019)

Občas si zkouším ty herce představit v opačném garde: Roberta De Nira v roli osamělého mladého hrdého odbojáře a Gerarda Depardieu jako bohatého bezpáteřního statkářského synka ve vleku dějin, ale hned na to si uvědomím, že Olmu Dalca ve chvíli, kdy s těžkým pytlem obilí za krkem se seznamuje s „holkou vzdělanou, kterou ještě neměl“, by s takovou směsicí čistoty i živočišné noblesy, vidláctví i kultivovanosti nikdo jiný nevystřihl. A jsem moc ráda, že vím, že herec není role, protože přesvědčivost Donalda Sutherlanda v kůži bezcitného nacistického hovada svádí k personifikaci. (21.12.2007)