Jistě, pane ministře

Na tomhle seriálu je hodně vidět, že autoři (Antony Jay a Jonathan Lynn) prostředí britské státní správy znali naprosto přesně. Ovšem takhle fantasticky vtipně vám politiku jen tak někdo nepodá. Nejlepší postavou pro mne je jednoznačně Sir Humprey Appleby, stálý tajemník ministerstva pro administrativní záležitosti. Monenty, kdy mírně natvrdlému Hackerovi vysvětluje fungování nějakého obzvlášť zapeklitého mechanismu, jsou absolutní skvosty. Musím pochválit vynikající český dabing, který se směle vyrovnává originálu. Pokud se vám seriál líbil, mohlo by vás zaujmout, že: v češtině vyšly celkem čtyři knihy napsané dvojicí Jay a Lynn, kde je dění popsáno deníkovou formou, což dává fórkům úplně nový rozměr - stejnou situaci totiž popisuje úplně jinak naivní Hacker, protřelý Appleby a mladý Bernard. Zajímavé je i divadelní zpracování Na Vinohradech. V hlavních rolích Preiss a Němec. Taky povedená záležitost, byť kvalit seriálu IMHO nedosahuje. Na závěr má oblíbená citace Sira Humpreyho: "Ten, kdo chce zachovat tajemství, musí zachovat tajemství, že má tajemství k zachování." (14.04.2007)

Absurdní situace dovedené do předvídatelného konce: pletichář Humphrey prosadí svou, Jim je rád, že ho někdo vytáhnul z té kaše, do které se zase dostal, když měl ambice stát se nejoblíbenějším politikem roku, a chudák Bernard zase netuší, která bije. Dělat si šprťouchlata ze státní správy potěší snad každého, kdo kdy něco vyřizoval na úřadě (takže každého). Pro mě totální návyk, který v nepravidelných intervalech vyžaduje opáčko. Tak nějak pokaždé zjistím, že mi minule něco uteklo, nebo se přinejmenším znovu zařehtám nad stále aktuálními hláškami. Nesmrtelné! PS: Až si půjdete vyměnit občanku a baba za přepážkou na vás bude protivná, vzpomeňte se, že hovno padá dolů! (26.01.2010)

Pokud mám napsat přímé hodnocení, tak řeknu, že pokud je mi zřejmé a hledím na to s odstupem, dám-li si to dohromady a zprůměruju na jeden díl, potom v konečném souhrnu se nám to bude jevit vtipné, že dokola vzato v obecném smyslu bych patrně zjistil, jelikož mám psát naprosto bez obalu, že pravděpodobně to valný význam má. Je to nádherná satira byrokracie, státního aparátu a politiky. Vtipné, trefné, hravé. V určitých obměnách je tato satira poplatná každému uspořádání i každé době. Tato skutečnost je nejen humorná, ale i děsivá a hrůzostrašná. Ministr administrativních věcí James Hacker (skvělý Paul Eddington) se snaží dělat politická rozhodnutí a plnit předvolební sliby. Ovšem skutečný stav je natolik odlišný, že i banální záležitost a vhodně viděná nevýhra se dá oslavovat a představovat jako velkolepé vítězství. Funkce a moc je tak opojná! Skutečným vládcem ministerstva je Sir Humphrey Appleby (vynikající Nigel Hawthorne), který se plně ztotožňuje s ministrovým cílem, ale tak aby se ukvapeně nepouštěli do zbrklé a neuvážené činnosti, jež by mohla vyústit ve zcela nepředvídatelné následky. A tak stálý tajemník šikovně řídí svého ministra. Třetím do party je ministrův osobní tajemník Bernard Woolley (dobrý Derek Fowlds), rozpolcený ve své schizofrenní situaci mezi potřebou ministra a poslušností státní správě. Z dalších rolí: Hackerova trpělivá manželka Annie (Diana Hoddinott), mocný muž státní správy Sir Arnold Robinson (John Nettleton), a Hackerův idealistický politický poradce z první série Frank Weisel (Neil Fitzwiliam). (26.02.2015)

Ta jsem se konečně v mém putování britskou sitcomovou tvorbou propracoval k Jimu Hackerovi, geniálnímu siru Humphreymu a jejch pomocníkovi. Ačkoli už je to seriál ve středních letech, je stále aktuálnější a to možná víc, než kdysi. Po první sérii ale musím říct, že mi příliš nesedl. Pár díů mi trvalo, než jsem si zvykl na humor, ale jinak to bylo fakt geniální. Geniální obsazení, geniální postavy, geniální zápletky, geniální humor. Ať žije sir Humprey! Tohle je klasika, ale nejlepší britský sitcom to rohodně není. Z první série je nejlepší úvodní epizody, ale každá další je úžasná. (03.02.2013)

"Jistě, pane ministře" není vůbec špatný sitcom, jeho téma i zpracování je hodně nadčasové, bohužel z mého pohledu je to vtipné tak, abych se zasmála opravdu jen málokdy. Spíš než vtipné bych to bohužel nazvala slovem "pravdivé". Často si říkám, že tohle se jim povedlo, že tohle bylo dobré, nebo jo, tohle se fakt asi doopravdy děje, ale na smích to opravdu není. Navíc při některých slabších dílech jsem pak už měla i trochu tendenci usínat, takže pro mě fajn jako večerní ukolébavka, ty lepší díly i něco víc, celkově za takových nějakých 60%... (09.12.2008)