Jistě, pane premiére

Přestože se v pokračování Jistě, pane ministře styl humoru moc nezměnil, je v lecčem odlišný. Vše vlastně vychází z povýšení Hackera z ministerské funkce do úřadu premiéra. Jednotlivé díly se tak zabývají větším rozsahem politik, nikoli pouze úzkou oblastí administrativy a dalších agend mnohdy nelogicky přidělených Hackerovu ministerstvu. Premiér navíc nemusí svá rozhodnutí přizpůsobovat politické linii výše postaveného politika, tudíž je jeho konání mnohem volnější. Ale především, vzhledem k silnější pozici premiéra vůči siru Humpreymu, než měl jako ministr, dává Hacker státní správě mnohem častěji pořádné kapky. Jen nevím, jestli je seriál po těchto změnách vtipnější. Spíše je to stejné, ale o trochu víc mě přecejen baví ministerská verze sitcomu. (02.01.2012)

Pokračování kultovního seriálu "Jistě pane ministře" se nese v úplně stejném duchu, opět se dočkáme břitkého i suchého, britského humoru, parodujícího politiku, ale také opět musím poznamenat, že mě to zcela úplně nechytlo a k jednotlivým dílům jsem přistupoval laxně... Vesměs slušná zábava, ale nic co by mě zvedalo ze židle. "V kleci život slepic nestojí za nic, vy byste chtěl trávit život zavřený se stovkami dalších šílených, vřeštících a smradlavých stvoření, nemoct dýchat čerstvý vzduch, nemoct se pohnout, nemoct se protáhnout, nemoct myslet?" "Ne, proto nekandiduji do parlamentu." 7/10 (12.07.2008)

Velmi dobrý seriál, přesto ne tolik jako Jistě, pane ministře. Ocenit je třeba zachování osvědčených diskuzí, objevování se známých postav i jejich vývoj, širší záběr témat a provázanost jednotlivých dílů. Naopak někdy se to opakuje - jak u argumentace, tak u témat (například umění). A prostředí není tak útulné. (22.08.2018)

Pokračování Jistě, pane ministře není tolik vtipné jako původní seriál a rozhovory Hackera s Humphrym mají pořád stejné vyústění. Ale to nevadí, protože to je pořád výborně udělané. Postupem času mi přišlo až děsivé, jak se ustrašený, ale v jádru dobrácký Hacker stává stejně manipulativním amorálním šmejdem jako je Humphry. Nakonec přišel o všechny svoje morální hodnoty a zůstala jen chuť po moci (či si udržet místo) skrze popularitu. Tohle už nebyla hra kočky s myší, ale hra dvou koček, i když ta která byla ve státní správě mnohem déle měla přirozeně většinou navrch. Občas mi bylo líto Bernarda, ten si jako jediný z hlavní trojky zanechal svědomí, snažil se svoji práci dělat poctivě jak jen mohl a často na to málem sám doplatil. (10.09.2014)

Přes těžké začátky v premiérském křesle se Jim Hacker nečekaně vytáhne. Většinu času sice běží na stejné (rozuměj stejně geniální) vlně, jako na pozici ministra administrativy, ale konečně se víc objevují i radostné momenty, kdy tak nebo onak vydrbe se svým oblíbeným loajálním poradcem. Na Čísle 10 to tak celkově funguje ještě o kus líp, než dřív. Nebo hůř. A to tak, že nefunguje. (13.05.2013)