Reklama

Reklama

Anatomie vraždy

  • USA Anatomy of a Murder (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Film líčí případ pomstěného znásilnění. Jeho hrdinou je venkovský advokát Paul Biegler, který převezme obhajobu poručíka Maniona, obviněného z vraždy muže, který znásilnil jeho vyzývavou ženu Lauru. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (111)

woody 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejchytřeji a nejprecizněji vymyšlených filmů, co jsem kdy viděl (o to více zaráží, že Preminger se nedočkal ani mizerné nominace na Oscara a nikdo si tohoto opomenutí nevšímá a vedle Kubricka a Hitchcocka ho neřadí). Navíc se - což shledávám takřka neuvěřitelným - nebere vůbec vážně a od začátku do konce si s vámi pohrává jako obhájce a prokurátor s porotcem. Ostatně, vy sám porotcem jste a nedozvíte se nic víc, než oni samotní. Do toho všeho, dovolit si hovořit v '59 o spermatu, mužské erekci a ženských bombarďácích, zaslouží obdiv. Ten film za 50 let nezestárnul ani o minutu své zdánlivě přeexponované délky. (A má skvostný kinoplakát) (znalí historie si užijí v lahůdkové roli soudce Josepha Welche, prvního muže, který se dokázal na vládní úrovni vzepřít hysterii kolem proti McCarthyho honu na čarodějnice) ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Výborný, i když asi o malinko delší, než by bylo potřeba. Dvě nejlepsi věci jsou, že divák je tu vlastně v roli porotce, nemá ani o kousek víc indicií než oni. Otázka není, zda to udělal (samozřejmě udělal), ale v jakém duševním stavu. Co se týče mne, já bych mu dal "murder in the first degree"... Jeho vdova by si myslim už i bez něj poradila. Od filmu z 50 let člověk čeká, že to bude trochu prkenné, bude se to vyhýbat zmínkám o sexu a nebude to moc vtipné... No a pravý opak je pravdou, zejména dialogy se soudcem jsou naprosto super, stejně tak ty s vojákovou poněkud frivolní ženou. Dneska by tohle už nešlo natočit ani omylem. Celá ta právnická amorálnost a vtipný cynizmus, ale i pohled na ženu, která "si o to říkala" a absence cernošských hlavních postav (jsou tam jen tři jako hudebníci v klubu). ()

Reklama

poz3n 

všechny recenze uživatele

Další z řady klasických a především skvělých hollywoodských soudních dramat. Tyhle filmy si jsou v základu vždycky tolik podobné, že pokud vás baví jeden, bude vás nejspíš bavit i každý další. James Stewart navíc vždycky filmu dodá ten svůj poklidný šarm, čímž si minimálně diváckou porotu získá na svojí stranu ještě před započetím samotného soudního líčení. Jako nenápadné, avšak značné plus se navíc jeví to, že těch 160 min uteklo tak, že jsem měl pocit, jako bych koukal na běžný 2 hodinový film. 8/10 ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Ta dramata ze soudní síně jsou prostě skvělá. Alespoň v tomhle případě to opět platí. Vůbec nejde o to, aby divák viděl, jak k vraždě došlo, jde hlavně o to, jak je popsána, a to naprosto stačí. Je to silné, protože obhájci to silným dělají. Skvělé herecké výkony, kdy James Stewart opět ukazuje, jakou legendou byl. Na toho člověka bych se mohl dívat pořád. Preminger vše ještě podtrhává výbornou režií. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film je komplementární k Dvanácti rozhněvaným mužům (DRM) a tvoří s tímto snímkem logický a ucelený komplet, který bere dech. Anatomie vraždy vznikla o dva roky později a na DRM průběžně odkazuje různými výstavbovými technikami, od vývoje a skladby syžetu po práci s kamerou a znejisťování logických myšlenkových postupů – a těsně před závěrem k nim navíc přiznaně a otevřeně vede spojnici replikou „starouše Parnella“. Film Dvanáct rozhněvaných mužů důsledně odkryl základní lidskou nevybavenost zajistit si objektivní (jedinou možnou, pravdivou) rekonstrukci minulosti – předvedl, že nic takového v plynutí času vůbec neexistuje. Minulost vždy re-konstruujeme, naše podmínky a nástroje se člověk od člověka liší, a na čem se shodneme, je věc aktuální akcidence, nikoli odkrytí „toho, co se skutečně stalo“. „To, co se skutečně stalo“, není, nemáme k tomu přístup, nikdy jsme neměli, je to vymyšlený konstrukt na uklidnění a nasměrování mas. Minulost neexistuje, vytváříme ji (což nijak neumenšuje naši zodpovědnost), znovu a znovu, a na základě svých výtvorů i soudíme, odsuzujeme, zajišťujeme si nové podmínky pro nový vývoj a pokračování existence, vytváření budoucnosti. Snímek DRM nechává diváka, aby zažil a uvědomil si tuto absolutní existenční a názorovou neukotvenost celé konstituované lidské společnosti v plynulém toku času. Ani společnost se nebude mít o co opřít, pokud se rozhodne své procesy vnímání a vyhodnocování vjemů, své metody reflexe a postupy myšlení podrobit pečlivé revizi. Anatomie vraždy pak na toto zjištění logicky navazuje a zcela v řádu věcí s ním osvobozeně od objektivity pracuje – je ironičtější, veselejší a lehkovážnější, má větší nadhled – to platí o filmu samotném i o všech jeho postavách. Děj se na rozdíl od snímku DRM přenáší z uzavřené místnosti, kde o podstatě naší reality rokuje porota, zpátky do soudní síně a nechává tentokrát diváka zažít, jak to vypadá, když všichni zainteresovaní (obhajoba, obžaloba, sám soudce, žalovaný, jeho žena a dokonce i zastřelený muž) dobře vědí či intuitivně chápou, že minulost a z ní plynoucí kauzalita je čistě otázka výkladu a aktuální situace. Přestože je zřejmé, že soudní proces je vážný (tj. bude mít reálný dopad, jasné důsledky), je zároveň evidentní, že inteligentní vtipkování soudce ani právníků nemůže jeho průběh ohrozit – neexistuje totiž jediný správný průběh – stejně jako předem neexistuje jediný správný výsledek. Vražda není součástí filmu a divák se stává sám spolutvůrcem reality, v níž je jednání obžalovaného omluvitelné, nebo ne (vinen-nevinen se tu už vůbec neřeší). Velice silné na celém snímku je, že se žádná z postav nesnaží lhát, být k sobě neupřímná nebo manipulovat s fakty: každý ze své pozice v podstatě upřímně specificky, zodpovědně a naplno pracuje s logickými možnostmi, jež se v každém novém kole nově otevírají. Výkony všech herců jsou dokonale vyvážené (i to je společné se snímkem DRM a pro to, aby oba filmy úspěšně sdělily, co chtějí, je to navíc naprosto nutné) a je radost tento koncert hereckých schopností i logických kliček a lopingů sledovat – na rozdíl od existenciální tísně DRM zde již s pocitem žonglérské a eskamotérské lehkosti, byť tato nijak neznamená nezodpovědnost. () (méně) (více)

Galerie (56)

Zajímavosti (17)

  • Režisér Otto Preminger nemal rád flashbacky, takže vo filme žiadne neuvidíme. (fishki)
  • Film je podle knižního bestselleru z roku 1958, jehož autorem je Robert Traven, což je pseudonym michiganského soudce, který tvrdil, že příběh je smyšlený, přestože podrobnosti v románu připomínají skutečnou vraždu z roku 1952 v Michiganu. (Zetwenka)
  • V roce 2012 byl film zařazen do Národního filmového registru USA, který je součástí knihovny amerického Kongresu. (Snorlax)

Reklama

Reklama