O loupežníku Rumcajsovi

"O loupežníku Rumcajsovi" je pro mě vrcholem hnusu a nemorální oslavou zločince - buzerujícího slušné obyvatele Jičína - který žije v jeskyni (!) se svou milenkou Mankou a nemanželským dítětem Cipískem. Neznám odpudivější zpracování klišé o lidovém hrdinovi, který bohatým bral a chudým dával. Tenhle večerníček museli komunisti milovat. Cituji z textu "Loupežník jako apoštol spravedlnosti" od Milana Uhdeho: "... Rumcajs, ochránce města, krajiny a života proti stereotypně stupidním a škodlivým nápadům xenofobně nazírané vrchnosti se svému dětskému i dospělému obecenstvu představuje jako asociální živel pouze takříkajíc podle titulu. Jestli jsem četl a díval se pozorně, nikdy jsem ho nepřistihl při skutečné loupeži. Loupežník v reálném socialismu byl prostě synonymem pro sympaťáka. To, že s panským lesem zachází jako se svým, je dobově vítaná anticipace socialistického vyvlastnění, totiž ústavně oprávněné krádeže toho, co krádeží podle ideologického výkladu vzniklo. Ostatně i okrást zlodějský stát bylo dobré." (20.04.2011)

Naprosto úžasný kreslený seriál pro děti, nečekaně vtipný a plný spousty roztomilých gagů. Vytknout mu lze asi jediné, totiž po mém soudu naprosto zbytečné a komunistickému režimu poplatné zesměšňování šlechty a cizinců. Jak je ta příběhová, kresebná a charakterizační zkratka roztomilá u střelby žaludy, Cipískova narození či vaření sedminásobné polívky, tak je protivná u všech těch "rhumcáájz, půjdeš sófort se mnóou do Jičhína a já tě zavřu do šhatlafy"... Pozoruhodné je naopak to, jak se seriál postupně mění. Na počátku jsou Rumcajsovými protivníky spíše fantastické a sofistikované postavičky typu "Dona Mirákla", jejich vystupování je tajuplné a překvapivé, ke konci jsou to naopak postavy spíše "jednoduché", "hrubozrné" a pocházející většinou z blízkého okolí. Spolu s tím se navíc prohlubuje i důraz na Rumcajzovu rodinu a "běžné rodinné trampoty". Samozřejmě to není nutně chyba, spíš se v tom doslova symptomaticky odráží období vzniku, kdy se "bruselská" a kosmopolitní šedesátá léta se zlomem normalizace změní v uzavřená, pragmatická, v sebezáchovném reflexu nechtíc taky rodinné vztahy a zázemí budující léta sedmdesátá... Celkový dojem: 85% (24.05.2014)

Tak předně musím uvést, že Václava Čtvrtka pokládám za geniální spisovatele, který svým laskavým, brilantním humorem a nekonečnou, veskrze, českou fantazií okouzlil mé srdce. Také hlas a přednes pana Hogera, dodal pohádkám nezapomenutelný punc kvality, který k Rumcajsovi prostě patří. Však novým poznatkem pro mě jest, že pan Eduard Cupák nikterak nekulhal za brněnským bardem. Poměrně nedávno jsem měla možnost shlédnout celou sérii, kterou pan Cupák namluvil a smekám. Laskavost, cit a krása sama! Bravo pánové! Jako dítě jsem to ocenit neuměla, ale dnes vám, oběma, tleskám. (06.05.2016)

Zvláštní je, že jsem tuto pohádku sledovala jako dítě. Myslela jsem, že je tato pohádka, pohádkou MÉHO dětství. Ale velmi mě těší, že i desítky let přede mnou už si mohly děti tuto pohádku užívat. Opravdu nevím, zda je to mé zdání, anebo jsme byli v roce 65 a dál animátorsky vyspělí. Hold, šikovné české ručičky:) (08.03.2011)

V době kdy se vraždilo na československých hranicích jenom za pokus o odchod do lepších zemí a kdy se zavíralo do těžkého žaláře jen za politické vtipy, si komunistický režim vytvořil kreslenou postavičku Rumcajse, hrdiny z lidu, který vypadá jak Tálibánec, ale nenechte se mýlit vzhledem, pořád je to loajální soudruh, oděný částečně do rudé. Ten má za nepřítele panstvo z jičínského zámku, která má pochopitelně germánský přízvuk, aby bylo dětem už od nejútlejšího dětství vštěpováno, že každý kdo mluví německy je chce nevyhnutelně sežrat zaživa nebo alespoň šoupnout za katr. Tento bodrý chlapík vždy nějakým povedeným kouskem potupí cizáckou vrchnost. Nevím jestli by v někdejším režimu nebyl popotahován jako potenciální podvratný živel, v base končívali i loajální soudruzi. (16.03.2023)