Laura

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Po zvrate v polovici filmu a jednom zvláštne nasnímanom zábere som si bol takmer istý, že som prišiel na pointu filmu. Neprišiel a bol som z toho mierne sklamaný. Pointa je totiž viac psychologická, ako trilerovo prekvapivá a je to aj kľúč k tomu, ako chápať mužské postavy a ich chovanie vo filme (Freud by mal radosť). Laura je totiž skôr psychologický triler, kde sú veci podmienené pudovosťou. Z filmu noir máme zafixované osudové ženy, ktoré dejom a mužmi hýbu podľa vlastných predstáv, Laura to robí síce rovnako intenzívnym spôsobom, ale nevedomky, pasívne, ako krásnej žene jej totiž stačí iba byť. Po spoznaní pointy nie je od veci porozmýšlať nad tým, čo znamenala pre postavy smrť konkrétnej mladej ženy. Myslím bez úvodzoviek. Hádže to trochu temné svetlo aj na tie kladnejšie postavy príbehu. Film noir je síce čiernobiely, ale ak si podrobne všímate plátno, všimnete si omnoho viac odtieňov týchto dvoch základných, kontrastných farieb. Čiže akoby neprvoplánovo charakterizovali aj charakteristické postavy žánru. (12.09.2014)

No. Já tedy k tomuto přistupoval nezaujatě a bez zbytečné hysterie kolem srážení ikon či co. Již dlouho jsem to měl v plánu, už jen kvůli faktu, že se zde hodně čerpalo při tvorbě Twin Peaks a mě tak velmi bavilo odškrtávání jmen jako: Waldo, Lydecker, Jacoby, Laura, etc. etc. Vyloženě noirové detektývky jsem nikdy cíleně nesledoval, tudíž nevím a ani nemohu porovnati, zda je to vskutku TEN the best blablabla. A je mi to totálně fuk. Páč po 5min. (jako u Sunset Blvd.) jsem věděl, že to bude min. na 4 hvězdy. A to je u mne podstatné. Možná i díky stopáži to odsýpalo a ani na chvíli se děj výrazně nezadrhnul apod. nešvary dnešních výblitků. Sice mám 1 výtku, co se týče romantického vzplanutí mezi det. McPhersonem a Laurou, které je zde podáno na ploše max. 11min. a pokud by si nedali jedinou pusinku mezi dveřmi a já již před dávnými lety nečetl, že se on má do ní zamilovati, tak bych to tedy z ničeho v tomto filmu, prakticky nepoznal. Jinak nemůžu nic vytknout. Včetně bezesporu squelle nahláškované postavy Walda (v Twin Peaks se takto jmenuje Loskuták posvátný, checht) Lydeckera, který sype ze sebe zejména v 1.pol. jednu ironickou glosu, za druhou. ,,Mladá dámo. Buď jste byla vychována v neuvěřitelně neomalené komunitě, která nezná dobré mravy, nebo trpíte falešnou představou, že pouhý fakt, že jste žena, vás osvobozuje od pravidel kulturního chování. Nebo oboje´´. A mladinký démon a budoucí držitel filmového rekordu v počtu horrorových rolí Vincent Price, hraje postavu, u které nevím, zda mě znechucuje, nebo baví. Spíše oboje. Jak by řekl Waldík.;-) Za mě, naprostá spokojenost a další bonbónek do sbírky. Perfektní myšlenková regenerace od všech těch pseudo Nadací apod. hyperkorektně rasových sraček (což nám vehementně předkládá jak USA tak i např. UK) v akutně nemocném souč. světě naruby. P. s. Laura je samoz. klasická černovlasá (díky za NEblondýnku) kočka s očky jako cvočky. Zvláště z profilu. Takové už se dneska nedělají. (20.10.2021)

Gene Tierney - to je klíč úspěchu celého filmu. Je opakem femme fatale viděné například v Maltézském sokolovi, nebezpečná svou krásou a oddaností ale přitom je jí ve výsledku tak podobná. Samozřejmě nechybí ani další součásti kvalitního noiru: cynický a odměřený detektiv nebo detektivní zápletka, ty ale nakonec působí jenom jako kulisa pro příběh titulní postavy. Výsledek si přesto dokážu představit líp, hlavně zbytečně překombinované vyšetřování kazí jinak výborný dojem. (24.05.2010)

Skvělé a poctivé noirko. První polovinu mi film připadal jako fádní detektivka, ovšem v druhé půli přichází zvrat a jede se úplně v jiných kolejích. Herci jsou do jednoho skvělí, Gene Tierney je uhrančivě okouzlující, Dana Andrews charismatický jak jen detektiv může být a Clifton Webb sype skvělé hlášky. V jedné ze svých prvních rolí se zde objeví rovněž i Vincent Price. Závěr filmu je skvostný. Sbohem, Lauro. Sbohem, má lásko. To už nikdo dneska asi nenatočí. Velká škoda první poloviny. 4 a půl. (27.10.2007)