Kyborg

hodnocení se vztahuje nejprve k verzi The Renegade Director's Cut a posléze k verzi Slinger - Albert Pyun’s Director’s Cut of Cyborg ------------ Filosofující auteur brakové kinematografie Albert Pyun má na kontě ledasjaký klenot, ale "Cyborg" patří mezi jeho nejambicióznější vize. Rovným dílem prosťáček i avantgardní vizionář, který vždy toužil točit filmy na širokoúhlý materiál, ve své tvorbě spojuje nejpokleslejší žánry s největšími myšlenkami a žánrové atrakce s osobitými koncepty či originálními světy. Bohužel jeho vize vždy musely čelit kompromisům - buďto měl coby režisér pod kontraktem relativní dostatek prostředků, ale pak také zpravidla neměl právo finálního sestřihu, nebo měl volnost nezávislé produkce, ale pak musel počítat s omezeními plynoucími z malého rozpočtu. "Cyborg" přesněji řečeno "Slinger", jak se měl film původně jmenovat, měl být jeho velkolepým projektem, jenž navíc díky nové vycházející hvězdě skýtal možnost spojit tvůrčí ambice s kasovním potenciálem. Jenže Pyunův sestřih se nesetkal s pochopením u představitelů Cannon Films i Van Damma, režisér byl z projektu odvolán a film byl přestříhán do podoby dnes dostupné na všech oficiálních vydáních. Začátkem roku 2011 se Pyunovi do rukou dostaly záznamy jeho finálních sestřihů k několika producenty znesvěceným dílům, včetně "Cyborga". Jím vydaný a na vypálených DVD distribuovaný "The Renegade Director's Cut" nebo též "Unreleased Director's Edition"představuje unikátní možnost vidět vizi brakového autorského Ikara degradovanou pouze kvalitou záznamu (výchozím materiálem byly dva VHS záznamy nekorigovaného telecine přepisu). Z čistě fanovského hlediska se ukazuje, že producenti po odvolání Pyuna do filmu zpětně začlenili režisérem nepoužitou sekvenci, kde piráti vyplení přímořskou vesnici. Naopak Pyunova verze obsahuje navíc sekvenci, kde je hrdina svědkem masakru rodiny malého chlapce, jemuž na začátku filmu vrátí míč uzmutý opilými piráty, a akční pasáže s Deborah Richter, která díky nim nemá pouze roli ženského přívěšku v mužském světě. Obě verze se především zásadně liší ve vyznění i formálním zpracování. Pyun "Cyborga" zamýšlel nejen jako mesianistický příběh, jehož kostra zůstává patrná i v oficiálním sestřihu, ale chtěl divákům předložit veskrze pesimistické vyprávění o konfrontaci vůle a ideálů jednotlivce s nelítostným světem plným utrpení. Hlavní hrdina v Pyunově podání není nezranitelný, ale je naopak permanentně vystavován vnitřním pochybnostem, skličujícím hrůzám minulosti i aktuální fyzické bolesti. Tyto motivy se ve filmu zpřítomňují především častými hrdinovými voiceovery, kde vede vnitřní dialog sám se sebou, přesněji řečeno se svým pochybovačným či slabošským já, a zábleskovými reminiscencemi do hrdinovi minulosti. Hlavní záporák zde dostává mnohem větší prostor a jeho četné proslovy, které byly z oficiální verze odstraněny, jej staví do role Ďábla zastrašujícího či pokoušejícího hrdinu (ostatně Pyun z pirátů udělal přímo uctívače Satana). Zásadní odlišnost Pyunovy verze ale spočívá v jejím formálním zpracování, konkrétně ve střihu, který zřejmě byl hlavním důvodem, proč byl od projektu odvolán. Režisér se ukazuje jako ryze avantgardní experimentátor a namísto konvenční skladby typické pro hlavní proud, uplatňuje především v akčních pasážích principy ruských montážníků i experimentálních filmařů, přičemž výsledek lze označit za filmový ekvivalent komiksových panelů v manze. Neskládá totiž jednotlivé dlouhé záběry za sebe s cílem vyjádřit lineární plynutí soubojů, ale záběry, které jsou v oficiální verzi použité vcelku, rozsekává na krátké části podle fází pohybu, které prokládá s protizáběry či záběry paralelní akce. Současně hojně pracuje s rychlostí záběrů, čímž vytváří nikoli chronologický a přehledný obraz akce, ale spíše až kubistickou analýzu určité situace. Rozhodně se nelze divit, že Van Damme a producenti po zhlédnutí této verze Pyuna vyrazili. Současně je také třeba říci, že je s podivem, jak z některých pasáží zpětně vytvořili klasicky vystavěné a funkční sekvence (především akční scéna v rozbořeném domě v první třetině filmu). Na druhou stranu sám Pyun ze svého sestřihu vychází rovným dílem jako nepochopený umělec i tak trochu Ed Wood - nikoli ve smyslu neumětelství, ale v tom, že mu rozhodně nelze upřít autorskou vizi a velké ambice, ale jejich naplňování v ryze brakovém rámci a při užívání úsměvně přepjatých klišé působí přinejmenším kontrastně. Nicméně pravdou zůstává, že ať už mezi brakovými fušery či uznávanými režiséry, kteří osobitě zpracovávali žánrové příběhy (Seidžun Suzuki, Nicolas Winding Refn, Paul Greengrass a další), nenajdeme nikoho, kdo by se mohl s Pyunem a jeho osobitým stylem poměřovat. [verze The Renegade Director's Cut] _______________________ Začátkem roku 2014 vyšel na DVD a Blu-ray pod patronátem německé distribuční společnosti Digidreams Studios "Slinger - Albert Pyun’s Director’s Cut of Cyborg" (dostupné na německém Amazonu). Jedná se o kompozit vzniklý složením do HD remasterovaných záběrů z kino verze a sekvencí či částí záběrů z výše zmíněné VHS s Pyunovým pracovním sestřihem. Tato verze představuje zřejmě nejkompletnější režisérský sestřih, potažmo verzi, kterou nyní Pyun, stižený syndromem lucasovského věčného vylepšování, považuje za ideální. Od výše popsané pracovní verze jeho režisérského sestřihu se tato liší především umírněnějším střihem a v několika malých detailech. Nejvýraznějším je o krapet konvenčnější vyprávění, kdy Pyun opustil původní koncept, kde první dvě třetiny filmu byly flashbacky a do nich vnořené flashbacky rámované hrdinovým ukřižováním. Po vzoru Lucase si ale Pyun neodpustil film provázat se svým v době kompletování této verze teprve dokončovaným projektem "Cyborg Nemesis: The Dark Rift", který má být prequelem k "Cyborgovi", potažmo "Slingerovi", ačkoli záběr z něj je vsazený do režisérského sestřihu na jeho konec a uvozený titulkem "o 9 měsíců později" - je otázka, jestli tato časoprostorová anomálie je výsledkem informačního šumu stran nového projektu, režisérovy nesoudnosti (nebo projevující se roztroušené sklerózy, která ho před rokem postihla a brání mu v natáčení dalších filmů) nebo jestli se prostě vysvětlí po zhlédnutí odkazovaného filmu. Ačkoli je německé vydání označené jako "uncut", film postrádá veškeré krvavé detaily, které byly přítomné v "The Renegade Director's Cut" - díky čemuž např. není zcela patrné, že finální likvidace záporáka proběhla jeho rozpáráním vejpůl. Nabízí se otázka, jestli jen Pyun chtěl mít finální sestřih prostý explicitního násilí, nebo se jedná o následek německé legislativy, která omezuje násilné sekvence, což by předjímalo, že ani toto vydání není definitivní verze. Na druhou stranu konečně je "Cyborg" široce dostupný jako "Slinger" a všichni si mohou vychutnat ve všech významech ojedinělý projekt, kde nesoudný tvůrce dostal relativně štědrý rozpočet a vycházející hvězdu, ale namísto generického post-madmaxovského béčka se jal vytvořit epické postapokalyptické evangelium. V jeho světa bez Boha, ale zato propadlého uctívačům Satana, musí mesiáš sám dorůst své role (což kulminuje v sekvenci, kdy namísto toho, aby na kříži zemřel, sám se z něj skopne), ale ve výsledku je stejně bezmocný vůči zlovolným úmyslům lidí vyznávajícím ještě větší zlo než Satana, technologie. Kompozit, kde obraz v rámci jednoho záběru skáče z HD remasterovaných částí do VHS kvality a zpět, zase nepřehlédnutelně ukáže Pyunovy formální ambice projevující se preferencí delších záběrů či kamerových jízd s promyšlenou kompozicí postav. [verze Slinger - Albert Pyun’s Director’s Cut of Cyborg] (12.05.2013) (méně) (více)