Poslední císař

Na otázku: "Co je to velkofilm?" jsou v podstatě dvě odpovědi. První, trochu dehonestující, by zněla: "Třeba Gladiátor." Druhá, do které nezahrnete ty "popcornové", ale především filmařské a umělecké kvality, by mohla znít: "Poslední Císař." Bertolucci natočil výtečný biografický film, co do výběru námětu i jeho ztvárnění, počítaje v to vše od hudby až po herce, které do svého díla obsadil, a to vše oděl do hávu skutečně nevídaných rozměrů. Takže proč čtyři? Úcta v tomhle případě nepramení ze srdce a navíc to stačí vidět cca jednou za deset let - narozdíl třeba od Kunduna. (02.06.2006)

Historický velkofilm, který si svou slávu, podle mého soudu, docela zasloužil. --- Natočit západní film o Číně a v Číně, obrázky Zakázaného města, tradičních rouch a rituálů, to bylo tenkrát významnou, i politickou událostí, a již samo o sobě zaručovalo úspěch. Teprve později se Čína více otevřela, přišla do módy, a čínští bossové a byznysmeni pochopili, že na Západě mohou dobře prodat jakoukoli pitomost tvářící se čínsky a náležitě tradičně. Tenkrát však věc brali vážně. Čína byla právě na prahu období, kdy se do země hrnuly investice, a potřebovala vyslat do světa správný signál. --- Myslím, že se to povedlo až nečekaně dobře. Na rozdíl od většiny podobných, tento film skutečně má docela silný lidský příběh a navíc se alespoň zhruba přidržuje reálné historické látky. Je to bezpochyby umožněno především promyšlenou volbou titulní postavy. Poslední čínský císař je osobností historickou a náležitě atraktivní. Nikdy však neměl reálnou moc a jeho titul měl jen symbolickou hodnotu. Díky tomu se tento veskrze obyčejný muž stal pasivním a věčně zneužívaným účastníkem čínských dějin 20. století. Naposledy jako autor svých promyšleně redigovaných memoárů, podle nichž je film natočen. --- Čínské dějiny 20. století jsou mimořádně spletité a pro nás na Západě je asi těžké alespoň přibližně zhodnoti role jednotlivých sil a osobností. Není špatné si na úvod přečíst - nebo shlédnout - osud jedné nekonfliktní a reálně bezvýznamné osobnosti. Na skutečně velké a silné příběhy z těch časů si však filmový divák asi ještě nějaký čas počká. (17.08.2010)

Veľká epopeja o živote posledného čínskeho cisára. Česť, sláva, zmena režimov, hanba, poníženie, prevýchova, väzenie, strata, snaha o vymazanie slobody a slobodného rozmýšľania ľudí, nádherné scenérie, masové scény, proste jedinečný film. Avšak veľmi nudný a nie dobre zložený, veľakrát neukazuje to čo by mal alebo to ukazuje inak ako by som čakal. Príliš dlhý a tichý film, dosť skostnatelý, hudba 80. rokov, ktorá nezapadá do toho celého. Polopompézna a miestami tragikomická až naozaj smutná snímka. (25.07.2012)

Trochu manýristické a zdlouhavé, ale to už k epochálním freskám tak nějak patří. Na můj "citovými vyděrači" otupený vkus také přespříliš odbavené emocí, které by mne více zatáhly pod velkopanskou vizuální masku, dovolily snadněji proniknout do jednotlivých postav a (eventuálně) dostrkat k momentům, takříkajíc bez dechu. Přišlo mi, že jsem pouze klouzal po povrchu, po povrchu sice krásného, ale stále košatějšího a košatějšího stromu válcujících dějin, který spěje vstříc nevyhnutelnosti žánrových klišé. Což také udělal. Nicméně i tak jde o skvělý a přínosný film, nezřídka vyvolávající úžas nad malebnou kamerou, výpravou, úžas nad životními paradoxy a lidskou povahou. Vřele doporučuji. P.S. Hudební složka mohla být lepší... (21.12.2008)

Po zhlédnutí Bertolucciho Posledního císaře se nijak nedivím, že tenhle film sklidil úrodu Oscarů, je totiž natočený na jistotu s pečlivým výběrem námětu tak, jako by byl dopředu určený pro oskarové klání. S tím souvisí i vysoký rozpočet a taková ta akademická režijní preciznost. Jsou tací, kteří filmu vyčítají ušlechtilou nudu, ale těm současná kinematografie nabízí spoustu špičkových popkornovek, takže se s důvěrou můžou obrátit na ty, co adaptují komiksové předlohy. Nudu bych Poslednímu císaři nevyčítal, ale je pravda, že v té bombastické kostýmní nádheře se poněkud ztrácí postavy a příběh. Navíc ty emoce, které se cílevědomě režisér snaží svým divákům předložit, ve mně nevyvolávají tu největší důvěru. Ten snímek určitě není emočně neutrální, tvůrci chtějí, aby se divák ztotožnil s jejich hrdinou, takže sledujeme chlapce, kterého záhy po narození oddělili od matky, vyrůstal bez kamarádů a podléhal omezující dvorní etiketě. Nemohl si ani vybrat manželku a zajisté každý pochopí, jak nesmírně vnitřně trpěl, když mu dvůr strčil do postele princeznu v podání superkočky Joan Chen a neméně půvabnou společnici. Jak nesmírně krutý byl úděl tohoto pohledného jinocha v porovnání s jeho miliony poddaných, kteří ve stejné době naprosto nudně umírali v obrovských hladomorech a nezáživně živořili na venkově... Ono už je vůbec zajímavé, jak velký díl věnují tvůrci dětství a dospívání tohoto muže v porovnání s jeho pozdější rolí politického vůdce a státníka a později vězně. Tohle období se totiž dá divákům nejsnáz emočně prodat. Skutečný poslední čínský císař byl podle historických faktů v mládí nezodpovědný hejsek a obecně snadno manipulovatelný člověk bez vize a vlastní vůle, zato s velkým egem. S největší pravděpodobností homosexuál, jenže to by se narozdíl od dneška v polovině 80. let prodávalo těžko. Jeho podíl na okupaci severní Číny a kolaborace s Japonci jsou nezpochybnitelné, i když se film i tohle období snaží vylíčit jako oběť okolností. A konečně film úplně pomíjí důležité etapy života téhle osoby, jako byla luxusní sovětská internace a pozdější trapná role v Číně, kde ho komunistická média propagandisticky využívala jako vitrínu pro své tvrzení o převýchově třídních nepřátel. S těmi se totiž ve skutečnosti zdaleka tak nemazlila a náš hrdina byl prominentní vězeň se zvláštním statusem. Špičkový vizuál a vůbec podívanou může Poslední císař nabídnout, ale emočně mě nenadchl a už se k němu nebudu vracet. Celkový dojem: 65 %. (01.11.2010)