Malý Buddha

Snímek na mě neudělal zdaleka takový dojem, jak jsem očekávala. Možná i proto, že byl až příliš bezkonfliktní - obzvláště matka malého Jessea byla od samého začátku velice vstřícná a chápavá. Bezpečně vím, že já bych na jejím místě taková nebyla - a nijak to nesouvisí s vírou. Snažím se být tolerantní k nejrůznějším náboženstvím, ale zdráhala bych se nechat kohokoli tak zásadním způsobem zasahovat do života mé rodiny a ovlivňovat mé dítě. Druhá časová linie, pojednávající o životě prince Siddharthy - zakladatele buddhismu, pak nebyla dost opravdová. Vzbuzovala spíš dojem podivného loutkového představení, navzdory účinkování Keanu Reevese. Její zakončení u velkého stromu pak bylo ještě podivnější: Byla to jediná scéna, v níž byli dětští herci naprosto nepřirození. Nedokážu říct, jestli věřím na převtělování, ale nijak zvlášť nevěřím "Malému Buddhovi“. (24.09.2010)

,,ČO JE TO MEDITOVAŤ?" ,,TO ZNAMENÁ MLČAŤ, UVOĽNIŤ SA OD VŠETKÉHO, ČO JE OKOLO TEBA A MAŤ DUŠU SLOBODNÚ AKO VTÁK. POTOM MÔŽE ČLOVEK VIDIEŤ SVOJE MYŠLIENKY AKOBY TO BOLI LETIACE OBLAKY." __ ,,Malého Budhu" vysielaného u nás niekoľko krát STV, zväčša okolo Vianoc v čase milénia, som si pozrel až ako spomienku na zosnulého Bernarda Bertolucciho. Rozporuplné reakcie a výčitky smerujú na povrchnosť a komerčný ráz filmu odzrkadľujúci sa v strete západnej a východnej kultúry, s čím nesúhlasím, pretože budhizmus tu slúži skôr ako kulisa veľkého rozprávania pôsobiaca na diváka viditeľnou skúsenosťou schopného režiséra, uhrančivým vizuálnym štýlom, kamerovými filtrami a nemenej dôležitou fascinujúcou hudobnou zložkou Rjúičiho Sakamota, pre mňa ešte pôsobivejšou než v oscarovom ,,Poslednom cisárovi." Dokonca aj s výkonom Keanu Reevesa som bol spokojný, pretože ozaj neviem, ako inak zahrať Budhu na pomerne oklieštenom priestore. Azda by posledná štvrťhodinka mohla byť podaná vo svižnejšej skratke, ale záverečná scéna s lámovým popolom bola pôsobivým ukončením filmu, predsa len s mierne nedotiahnutým filozofickým posolstvom. (3339. hodnotenie, 98. komentár k filmu) (30.11.2018)

Malý Buddha je zaújimavý najmä tým, že nám jeho tvorcovia ponúkajú dva filmy v jednom. JEDNA ČASŤ príbehu sa zaoberá otázkou reinkarnácie a príjemným spôsobom sa nám snaží priblížiť kultúru a myslenie (pre mňa osobne veľmi sympatických) budhistov. DRUHÁ ČASŤ zaoberajúca sa životom Siddhartu je o niečo zaújimavejšia, no nie je jej venovaný veľký priestor a je len akýmsi doprovodným materiálom hlavného deja, čo je škoda. (22.05.2004)

Princ Siddhárta bol dosť možné najväčšou osobnosťou v dejinách ľudstva a Bertoluccimu sa podaril neuveriteľný kúsok, keď jeho život dokázal spodobniť na filmové plátno a pritom nevynechal nič z tej mystiky a éteričnosti podstaty jeho osobnosti. Človek, ktorý sa dobrovoľne vzdá blahobytu, moci a rozkoše sálajúcej z krásnych žien svojho dvora, človek, ktorý sa nečakane a nekompromisne rozhodne konať proti všetkým konvenciám svojho postavenia, taký človek si zasluhuje môj rešpekt. Dokonca aj druhá, menej zaujímavá línia filmu má svoje čaro, a to tiež vďaka tomu, ako ju Bertolucci umne a nevtieravo spája s tou prvou. Pre mňa jeden z najväčších zážitkov na plátne, vrátil som sa do čias Hanumana, Višnu a Buddhu, hrdinov môjho detstva, z ktorých jeden prerástol až do dospelosti. Ďakujem, Bernardo. (12.01.2014)

Vtipné, že Keanu si tady procvičil roli, kterou pořádně zužitkuje za šest let – člověka, který byl držen v konejšivé iluzi o povaze skutečnosti, aby následně zjistil, že všichni spí, kdežto on jediný je probuzený. A co víc, stává se spasitelem - a téměř Bohem. Zfilmovaná legenda o mladém Buddhovi je přes přímočarou doslovnost poutavá a koukatelná (Keanu Reeves jako Ind mi nijak nevadí), ale linie ze současnosti je paradoxně míň realistická a víc naivní. Hraje se tady na automatický zisk bodů za fotogenická červená roucha a moudrou laskavost každého mnicha, který se objeví. Nemám nic proti buddhismu, ale sledujeme film, kdy se na návštěvu rodiny vnutí dva cizí lidé a začnou dítěti vyprávět o své náboženské víře, aby se stalo jejím představitelem. Rodiče (učitelka matematiky a jistě tvrdě pracující kravaťák, díky němuž všichni bydlí v menším americkém Tádž Mahálu) to s úsměvem pozorují a nechají malého synka s cizími muži (a retardovaně působící holkou na hlídání) jezdit po městě. To jako fakt? Co kdyby to místo „hodného“ a módního (já vím, že za to nemůže) buddhismu byli Svědkové Jehovovi nebo muslimové? To by byl teprve film o toleranci… (13.10.2020)