Karty na stole (S10E02)

Podle mě jeden z nejlepších natočených případů. Jako hlavní klad vidím menší počet postav, které známe, až na jedinou výjimku, už od začátku filmu. Díky tomu nevzniká obvyklý guláš v tom kdo je kdo a jaký má vztah k ostatním. Přesto o překvapení nebude nouze. Motivace postav je sice poněkud pochybná, ale je to detektivka, ne literatura faktu, takže se to dá přijmout. Vše vynahrazuje atmosféra a výprava, i když tentokrát se moc necestuje. Interiér u šáhlého Syřana a scéna na pramičce bohatě postačí. Zajímavostí a asi i úlitbou mainstreamovému publiku jsou matoucí flashbacky. Vidíme, že zabíjeli snad všichni podezřelí, ale je to podfuk na diváka asi spíš ve stylu Kriminálky Miamy. Kdoví proč mi to nevadilo. Dvě Poirotovy pasti byly skvělé. Čím víc tento díl rozebírám, tím více se mi líbí. Jen ještě hnidopišsky dodám, že není dopovězeno, co se stalo s Lilly, což mělo minimálně její "následovnici" a také vztah matka-dcera by asi za normálních okolností byl mnohem nabitější emocemi, obzvláště když jsou spolu na obrazovce a už je i divákům jasné, že jedním rádoby sebeobětováním to nemůže skončit. Přesto skončilo. (21.02.2009)

Poirot, který dostává nebetyčně zábavného protihráče, který ovšem není soupeřem. Tajemný hostitel, tajemné úmysly a k tomu hra, které nerozumím a nehodlám na tom nic měnit? Jo, ono to parádně funguje, zdá se, že ne u každého, ale u mě tahle malá změna s něčím tajemným více, nežli jen změněným jménem, nebo tajuplným milencem z dob před dvaceti lety. Bonus je, že nikdo, díky pohanskému bohu Perunovi za to, ani náznakem neřeší dědictví. (10.10.2013)

Geniálně zpracovaný detektivní případ, v němž opět exceluje David Suchet co by Poirot. Skvělá, byť poněkud krkolomná zápletka, napětí, drama i nečekané rozuzlení. Jen mi nebyla jasné, jaký smysl měla odbočka směrem ke přítelkyni jedné zúčasněných a jeji pokus o utopení. Knihu jsem nečetla. Za mne plný počet. (07.10.2016)

Když jsem Karty na stole četl, nenapadal mě žádný způsob, jak to natočit, aniž by před zhlédnutím člověk musel vypít šedesát litrů kafe, aby vůbec v čilém stavu vydržel do konce. Ne že by kniha byla nudná, to vůbec! Jenže je prostě málo akční a spíš hodně komorní. Okruh podezřelých je zde omezen víc než jindy a nikdo tam (až na závěrečné ,,topení na loďce") nic nedělá. Všichni jen sedí a Poirot chodí od jednoho k druhému a ptá se, jaký nábytek si z místnosti zavražděného pamatují, jak si pamatují průběh karetní hry... Byl jsem tedy mile překvapen, že tým kolem Sucheta zase vyvázl s čistým štítem. A i když podívaná ve stylu Kill Billa nebo Vetřelců se z toho samože vykřesat nedala, aspoň neunudili. ,,Nuže, zahráli jsme si. A já jsem opět vyhrál." (12.02.2007)

Vražda ako umelecké dielo, keď sa taká podarí, aj Poirotove srdce zaplesá a vykúzli mu úsmev popod fúzy, hoci odhaliť vraha nevyhnutne musí. Bez neobvyklej asistencie by sa to ale vrahovi nemohlo podariť a v tom je práve to umenie. Zo začiatku nikto nemá motív a na konci je podozrivý každý z partie bridgu, zostáva už len váhanie, či ide o úkladnú plánovanú vraždu alebo o oportunistickú. –––– Každý sa niekedy mýli, aj vy však? – ... Áno, pred 28 rokmi. (15.12.2013)