Nástrahy zubařského křesla (S04E03)

I tohle je dobré poirotovských zpracování. Byť na plný počet *, je tam příliš lapsů. Největší přijde hned na začátku, kdy se filmařům tak moc zachtělo retrospektivy, až dokázali vyslepičit vraha ještě před vraždou samotnou (!). Maskování a změna identity by patřily spíš do Fantomase a tipoval bych, že jako nevěrohodné (a vlastně zbytečné) v předloze ty dámské převleky nejsou. Také mi není jasné, proč museli být v ordinaci na akci dva, když by stačila jedna osoba. No, asi si to přečtu. Třeba ty připomínky patří samotné Agátě. Zatím **** (11.02.2021)

Na detektivku jsem ve včerejším programu narazil prakticky náhodou, ale řekl jsem si, že si jí musím pustit. Malý kousek mi sice utekl, ale i tak jsem bavil. Asi to mohlo být i mojí únavou, ale z vraždy jsem měl hlavu slušně zamotanou. Zápletka se mi tak vyloženě líbila. Samozřejmě po odhalení vraha se zdá být všechno samozřejmé, nicméně ta cesta k odhalení jednoduchá nebyla. (10.08.2018)

Serie a epizoda: S04E03. [spoilery!] Navsteva u zubare muze byt vase smrt. Bez metafor :) Standardne dobry dil, ktery ma ovsem tu malou vadu, ze je zde jako v nekterych jinych pribezich nekdo prevlecen (zamaskovan), coz muze bystry divak mozna odhalit a pak pro nej zapletka nebude az tak zajimava. Zapletka ma koreny v minulosti, podivame se letmo i do Indie s nekolika dobovymi zabery a uvidime Poirota hezky nervozniho pri navsteve asi nejmene oblibeneho doktora, cili zubare. Priznam se ale, ze jsem vubec nepochopil tu nahodu, ze vrah ke svemu stesti zjisti, ze jeho vyderac se objednal ke stejnemu zubari. V chronologii scen totiz nebylo mozne, aby to vedel a podle me je to vina scenaristy. Amberiotis se objednaval k zubari az pote, co u nej byl Blunt. Protoze az tehdy mu o zubari rekla slecna Sealova. Jak tedy mohl Blunt z knihy navstev vedet, kdy tam Amberiotis prijde? Z toho, co je divakovi ukazano vyplyva, ze to proste neni mozne. Proto davam za tento obri fail nakonec tri hvezdy. Co se tyce angl. rikanky, ktera se line celym filmem, je jasne ze se vztahuje ke stope, ktera Poirota "trkne" jako prvni - spony na bote. Proc jsou ale holcicky na chodniku pokazde, kdyz jde nekdo k zubari, to je trochu divne. Kazdopadne je to jeden z tech dilu, kdy nam Hercule odhali na konci trochu ze sve motivace a postoje, za coz si u me ziskava vzdy respekt. (24.10.2015)

"Nástrahy zubařského křesla" jsou herecky, režijně, filmařsky brilantním zpracováním spíše podprůměrné detektivky. Výsledkem je cosi, co spolehlivě zapadá do "šedého průměru" Poirotovských příběhů. Na jedné straně můžeme sledovat řadu výborných hereckých výkonů, na straně druhé skutečně neuvěřitelnou, zcela nepravděpodobnou zápletku. Přitom nelze říci, že by příběh byl špatně napsán. Problém je totiž právě v tom, že promyšlen až příliš. Děj tak připomíná spíše složitě vybudovanou konstrukci než reálně možný a uskutečnitelný zločin... Můžete namítnout (a právem), že tohle jednoduše patří k britské detektivkářské škole. Koneckonců Christie takové křížovku připomínající konstrukce vytvářela dosti často. Problém je spíše v tom, že "Nástrahy" jsou svým způsobem nedotažené, plné detektivkářských klišé obecně a těch poirotovských zvláště. Spíše než mimořádné dílo tak jde o značně šablonovitě utvářenou "chlebovku", jejíž podstatné rysy jsme už viděli mnohokrát zpracované jinde a jinak. Přes všechnu rafinovanost tu vlastně úplně chybí překvapivé vyústění. Kdo je vrah a proč svůj ohavný čin provedl je totiž v podstatě jasné od počátku. Spíše jde o to, jakým způsobem se tak konkrétně stalo, což je ovšem na slušnou detektivku samo o osobě dosti málo. 80% (17.09.2009)

Keď niekoho navštívi Hercule Poirot, tak náhoda zariadi, že mu to môže byť osudné. Ani zubár sa tomu nevyhol a samovražda nepripadá do úvahy. Vraždy sa hromadia a vzniká z toho taký spletenec so zložitými menami, že ani v závere som nikomu nevedel prísť na meno. Trochu prehľadnosti by prospelo a tiež sa mohol nájsť rozumnejší motív na vraždy. (25.10.2013)